Rozličné diskuse na psychospirituální, paranormální, ale i veděckofantastická témata

Ve svých 15ti letech mi taťka udělal na půdě se strejdou malou baletní tělocvičnu. Měla jsem tam baletní tyč, koberec, zrcadlo no prostě vše, co tanečnice potřebuje. Chodívala jsem tam cvičit s mojí nejlepší kamarádkou a někdy sama. Půdu jsme měli dvoupatrovou. Tělocvična byla dole. Já tam sama cvičila, když jsem slyšela, ned sebou v patře kulhavý krok. Vypla jsem hudbu, ale cvičila dál. Ta chůze byla jasná a zřetelná. Pak jsem slyšela, jak ten nepříjemný kulhavý krok jde po dřevěných schodech dolů, kde jsem byla já. Pořád jsem si myslela, že to dělá někdo z rodiny a snaží se mě tím vyděsit. Celkem se to dařilo a já si řekla, že neuteču a budu dělat jakože nic. Ten krok sešel schody a šlo to ke mě. Já si říkala, že teď odhalím toho darebáka. Předemnou byl otevřený prostor a tak jsem měla dobrý výhled. Ty kroky přišly až ke mě a zastavili se u mého koberce, ale nikdo tam nestál utekla jsem a odmítala na půdu sama chodit.

citila si chlad?

Omlouvám se, že jsem tu nějaký čas nebyla, byla jsem v porodnici.
Když si to zpětně vybavuju, cítíla jsem zvláštní chlad, měla jsem husí kůži a pak už jsem nemohla mluvit, měla jsem stáhnuté hlasivky. Pořád se tam necítím dobře i po těch letech. cítím, jak se na mě někdo dínvá. a vím i od kud. Nedávno jsem tam byla a zašla jsem na půdu, mám tam v krabici nějaké věci, chtěla jsem zavzpomínat. Nic jsem si z té půdy nevzala. A po chvilce jsem rychle odešla. Nechápu jak tam jiní mohou chodit normálně. A nic se jim nepřihodí.

mohol to bit niekto s pibuznych alebo zisti povodneho majitela domu zisti ci tam niekto nevivolal ducha ked hej treba ho odvolat no to bude kuz tasie lebo nevieme o koho ide

black masters má určitě pravdu,ale radši tam nechodte když se tam necítíte dobře.ale určitě se poradte s tím kdo je expert pro odvolávání.a nebo když máte odvahu-magické knihy-stanislav banhazi,ten tam určité návody má.-jmenuje se-čarodějnické recepty-od stanislava banházi...

Jsem tu po hodně dlouhé době, mezi tím jsem prožila spoustu dalších záhad, které sem napíši.
Tuto záhadu s děsivou půdou jsem vyšetřila. POvím to od začátku.... Momentálně se rozvádím a tak jsem se odstěhovala se svými dětičkami opět do domu ke svým rodičům. Dům byl v klidu a musím se přiznat, že jsem si ani nevzpoměla na ty nepříjemé věci co jsem v domě zažila, možná proto, že byl skutečně klid, ale také proto, že bylo dost stresu s odchodem z domu od manžela a požádání o ten rozvod. Ale asi po 14ti dnecj jsem se z ničeho nic začala cítit divně a cítila jsem, jak mě někdo sleduje. Nejdříve jsem tomu nevěnovala pozornost, myslela jsem si, že to je tím stresem a tak jsem to ani nikomu v domě neříkala. Přišla za mnou má setřenice, která bydlí ve stejném domě, ale o patro níže a sama od sebe se mi svěřila s tím co od mala v domě prožívá a že se bojí.....zůstala jsem stát a koukat jako opařená....vyprávěla mi přesně to co jsem v tom domě prožívala já a to je o dost let mladší a nikdy jsem s ní o ničm nemluvila, když jsem to měla já nebyla ještě na světě, pak byla maličká a asi, když jí bylo 5 let jsem se já odstěhovala. Stále jsme se míjeli až do doby než jsem se sem zpět nastěhovala. Tak jsem jí vše pověděla, aby věděla, že není blázen a děje se to více lidem. Útoky z půdy sílily a už se nedaly vydržet, byly už ve dne a já se bála, že je zažijí i mé děti. Sama jsem měla veliký strach. Jednou jsme si hráli karty u nás a nad námi je ta půda, byl u nás ještě kamarád. Z půdy byly slyšet šílené rány, jako by někdo bouchal kladivem do podlahy, ale moc silně, rozhodli jsem se jít se na to podívat všichni tři společně. Tak jsme se vyzbrojili baterkou, pro případ, že by se vyplo světlo. Sestřenice s kamarádem se ještě obouvalia na půdě rámus utichnul- byla i zamčená, tak tam nikdo nebyl. Šla jsem první, myslela, jse,že bude klid, když tam nejdu sama vyšla jsem schody první, oni dva už vcházeli na schodiště, když se ty rány oběvily znova, ale co bylo děsné... bylo, že byly vedle mě cítila jsem v chodidlecj, jaké jsou mohutné ty rýny. Křičela jsem a utíkala, že jsem je oba z té půdy smetla dolů. Po chvíli jsme tam šli zase, kamarád šel první, my hned za ním a zůstali jsme jen v polovině schodiště. Na půdě byl zvláštní-nepřirozený chlad a vítr. Snad jako by ve zdi byla obří díra. Ten chlad tam býval vždycky i v létě, kdy bývyjí půdy rozehřáté. Sestřenice říkala, že slyela řeč ženy a pláč malého miminka a myslela si, že mě můj synek zlobí a nebo nechce spát. Ráno, když mi to sestřenice povídala, času odpovídalo jen to, že už u nás všichni asi déle než 2 hodiny v klidu spali a vzhůru jsem byla jen já a já jsem se v tichosti dívala do počítače. Sestřenice u nich doma často cítila zápach skažené krve, jednou jsem to cítila taky, byl to zápach, ktrý by si člověk těžko popletl. Už jsem toho všeho měla dost a tak jsem se rozhodla vydat se na půdu astrálně. Zkusila jsem to, prošla jsem celý dům, v jenom kumbále jsem našla jednoho ducha a poslala jsem ho na půdu, šel za mnou, já se bála, ale šla jsem před ním. Došla jsem na půdu a viděla jsem další duchy, byla tam těhotná žena s obřím břichem asi jako by těsně před porodem, na židli seděl muž a za ním stál další, jako by ho chtěl stříhat, všichni ostatní byli muži. Otočili se na mě a řekli mi, že jsem se konečně vrátila a dozrála jsem... což jsem v ten okamžik nechápala. Pak ten stojící za tím sedícím vzal do ruky srp a useknul hlavu tomu sedícímu- to už jsem rychle odešla a vrátila jsem se. Ten den jsem vše pochopila- dozrála jsem zřejmě zkuenostmi, abych je pustila z toho domu pryč. Řela jsem, že je následující en pustím, ale at už nikoho neděsí a jsou v klidu. Toho dne se opravdu nic nestalo, sestřenice přišl s tím, že byl dneska klid, jen jsem se usmála byla jsem ráda, že to dodrželi. Jí jsem to řekla až večer před odesláním. Ten večer, jsem opět astrálně vycestovala a šla na půdu, otevřela se brána a oni odešli, ale pořád jsem cítila, že to není všechno, šla jsem do rduhého patra na té půdě a ze komínem bylo něco.... co jen vrčelo a vydávalo zvuky, nechtělo to odejít. Nevím co to bylo, ale nebyl to člověk ani žádné zvíře. PO nějaké době přemlouvání to sešlo dolů a odešlo to také, ještě odešli i jiní duchové z vedlejších domů a oak se brána uzavřela. Od té doby je skutečně naprostý klid všude v domě, na půdu se vydám bez problémů i sama v nočních hodinách a je tam klid a příjemné teplo.

Zapomněla jsem dodat, že ten klid v domě máme pátý měsíc. A jsem za své zkušenosti moc vděčná.

Mě to přijde, jako by něco v tom době bylo připoutáno, co se tam kdysi stalo nevíš?

Nevím, pokoušela jsem se něco zjistil, ale marně. Nic jsem nikde nezjistila, ale ti lidé co jsem tam viděla byli oblečeni jako za druhé světové....

Kde to je?

Je to domek v Aši

Tak se na to podíváme, no co tu na to koukám, tak by tu měly být silné eergetické turbolence a to z osmnáctého století. Kolem druhé světové tu nic zásadního nemám. Proběhnu net a snad zjistím víc. Á tak jsem asi něco vyhrabal, o Wehrmachtu, jdu na historický zdroje. Nebylo by od věci poptat se starousedlíků. Kol těch energetických turbolencí, podle toho co jsem vytáhl z historie to kolem Aše pěkně vřelo a to v rozmezí sedmnáctého do dvacátého století. Ani bych se nedivil kdyby jste tam měli a to myslím kolem baráku, nějakou zbytkovou energii. Co jsem četl, tak tam bylo "poslední útočiště" Wehrmachtu do příjezdnu aliančních vojsk. Uvidíme, co ještě vyhrabu. Jinak rozepiš se ještě jednou o těch postavičkách.

Fotili jsme s kamarádkou naše koníky na tom pozemku a na fotkách se oběvila postavička která jako by letěla z nebe na zem a pak seděla v trávě.
Byla červená, krásně zářivá a zvláštní, nevím jak to popsat, ale vypadalo to jako nějaká hmota ta červená barva. Kolem ní záře postupně světlala a byla vidět kolem ní energie v několika vrstvách. Ta samá postavička pak seděla na té trávě, byla postavy jako člověk, velikost si nedovoluji odhadnout, ale jak si vybavuji když jsem jí viděla na vlastní oči byla malá,asi kolem jednoho metru- pravda je, že nedokážu přesně říct, jak blízko byla. Protože ten pohled na tu zářivou krásu mi nedovolil ani přemýšlet a uvažovat. Neumím sem ty fotky dát, ale když mi do soukromé zprávy napíšeš svů email- pošlu ti ty fptečky a můžeš je sem dát ty.
Kamarádka někam ty fotografie posílala a není to prý žádná vada. Dokonce to prý byl andělíček. Netuším co to bylo, ale bytost skutečně nádherná, byla z ní cítít, láska, klid a vyrovnanost.........

To mi přijde na tzv. "Blink", podle etymologie se jedná o legendární bytůstku, něco mezi skřítkem a bludičkou. Ale to je i na mě dost pohádkový, natož představa se s tím setkat. Uvidíme co o "tom" vyhrabu.
:D

Našel jsi něco o tom "Blinkovi?" Já nenašla nikde nic, asi neumím pořádně hledat.

No jedná se o něco jako rarášek, ale s tím rozdílem, že je to nevyzpytatelná bytůstka. Slovo "Blink", je odvozenina (jedná se o překlad slova blink z angličtiny, které znamená mrknutí oka) od toho jak se pohybuje. Prý se jedná o "skoky", kdy se tahle potvůrka přenáší v reálným čase a to na různá místa. Něco jako teleportace. Ještě se kouknu jak to je jejím působením na okolí a kde se normálně vyskytuje, ale říkám je to "entitka" spíše z pohádek.