Rozličné diskuse na psychospirituální, paranormální, ale i veděckofantastická témata

Zdravím. Zdává se mi divný sen a většinou je to tak, že vidím začátek toho hnusného snu, sednu si na posteli, otevřu oči ale on dopr**** pořád běží dál, nevím, jak mám ten stav popsat, už jsem vzhůru (tak napůl) a stejně vidím ten sen živě někde před sebou (v hlavě samozřejmě, ale připadá mi to, jako kdyby byl předemnou). Při tom snu, zvlášť v jeho druhé polovině mě přepadá naprostá beznaděj, nevím, k čemu to přirovnat, asi Harry Potter jak po útoku mozkomora říkají, že se cítili, jakoby už nikdy neměli mít radost. S HP atd. ten sen nemá co dělat, samozřejmě, ale ten pocit je myslím totožný. Kdo nezažil, nepochopí. Nyní tedy k samotnému snu, nebo spíše k těm hnusným a divným věcem, co si z něj pamatuji:
Nějakou kytku, nebo já nevím, výraz nekonečné jemnosti, něžnosti, vystřídá nějáká černá divná věc, bodláky, prostě drsnost a děs. /Vím, že tenhle popis je divný, ale celý ten sen se mi zjevují prostě divné obrazy a do toho divný pravděpodobně ženský hlas něco říká, v souvislosti s těmi obrazci/ Pak ten hlas začnu slyšet zřetelněji, já v duchu říkám ne, ne!, jakobych ho prosil ať to nevysloví, nebo nerozhodne, a v tu ránu se objeví nějaká raketa, malá šedá, a ten hlas říká, že něco se stalo opravdu největším na světě, nebo možná něco tak a ta raketa startuje /já to nechápu, ale tak to je a podotýkám, že bůhvíproč je to pro mně nejhorší část snu, prostě děs, beznaděj nekonečný let té rakety která jsem nechtěl aby vystartovala, nikdy nebudu mít radost, raketa letí podle nějaké černé čáry a nebudu lhát, v této části už brečím/ pak už jsem hotový, vyděšený, a někdy v této fázi vidím jakousi pokřivenou dřevěnou židli postavenou na zhruba 40cmetrové hromadě zlaťáků.

Jak říkám, nechápu ten sen, jenom vím, že jakmile ta raketa vystartuje a ten hlas něco řekne, přepadá mě doslova nekonečná beznaděj, že donekočna poletí ta raketa a já budu donekonečna v beznaději a děsu. Podotýkám ještě, že abych zahnal ten sen, (nebo bůhvíproč), jdu z postele (sen bohužel prostě pořád běží) a táhne mě to tam, kde jsou nějací lidé (prostě náměsíčnost, já vím, no, nebo něco takovýho), jednou jsem málem před půlnocí vylezl z baráku, už jsem byl u vchodu, asi 10 minut jsem tam stál, pak jsem šel do postele. Tím se dostávám k tomu, že na to, že jsem ten sen měl si vzpomínám většinou až pozítří (Po-út ho mám, a úplně si na něj vzpomenu tak v út večer nebo ve středu).
Ještě pár technických poznámek: Tomu snu nerozumím, ale jak jsem psal, je nekonečně děsivý. Mívám ho zhruba 1-2 za měsíc. Zhruba od 6 let, je mi 13. Mívám ho většinou, když se bojím, že ho budu mít. Ten sen, to nevím, ale táta byl prý taky hodně náměsíčný, já sem ale prostě vzhůru, mám ten děsnej sen, a jdu prostě jak *CENSORED* někam, kde jsou lidé. Omlouvám se za neskutečně dlouhý příspěvek, ale potřebuju se vás zeptat ani tak na to, jak se toho zbavit, jako spíš, co to asi může znamenat (ten sen jako takový a ty pocity)?? Prosím, zkuste to posoudit. Prosím.

asi tady budou taky sklony k té náměsíčnosti.zkus si vzpomenout jestli tě něco netíží.protože by se to mohlo projímat do toho tvého snu.
je to tvoje obava z něčeho,proto ty ošklivé sny ,utíkáš sám před sebou.zkus začít relaxovat,a věř mi,že to není vůbec jednoduché.
musíš vypnout ,nic okolo sebe nevnímat,dej si ruce vedle svého těla,lehni si na postel,uvolni své tělo,zavři oči.nesmíš vnímat nic okolo sebe.když zavřet oči možná uvidíš různé barvy,to je naprosto normální.zbavit se ošklivého snu,noční můry.můžeš jen ty sám,tvoje podvědomí musí být pozitivně nastartovaný.a ty sám musíš přemoct tvůj strach,je v tvé mysli.nikde jinde.znám to ,relaxovat u mě
bylo to nejtější co mi kdysi stálo v cestě.kdyby jsi se na něco ještě vzpoměl napiš to sem.zkusíme to ještě probrat.záleží jen na tobě.musíš si věřit a to ošklivé zmizí z tvého života.

Ahoj, asi ti to sice nijak nepomůže, ale alespoň, že v tom nejsi sám, mám něco podobného, sice se mi nezdá to co tobě, ale ty pocity, které ten sen provází jsou úplně stejné. Když se ten sen jakoby pokazí, tak úplná beznaděj a pocit že je všechno úplně ztracené... Většinou se mi zdá, když mám horečku nebo nějaký veliký stres.. Jednou jsem se z něj vzbudila sedla si, ale ten sen se mi stále promítal na peřině a já ji jak blázen začala uhlazovat, aby na ní nebyly hrboly, protože to tomu pokaženému snu mohlo pomoct, pak přišla máma, já ji sice viděla, ale pokračovala jsem dál, no nevím, co si tehdy myslela...:)