Rozličné diskuse na psychospirituální, paranormální, ale i veděckofantastická témata

Ďáblova bible - na počátku 13. století bylo v Čechách vytvořeno pozoruhodné literární dílo. Minulé věky jej právem pojmenovaly jako Ďáblova bible, Codex gigas, Liber pergrandis či Gigas librorum.
První zmínky o Ďáblově bibli pocházejí z roku 1295, ale předpokládá se, že rukopis je asi o půl století starší.
Codex vznikl v prostředí malého benediktinského kláštera v Chrasti – Podlažicích nejspíš kolem roku 1229. O jejím vzniku, autorovi či důvodu sepsání se však nedochovaly žádné doklady.
Kniha o rozměrech 90 x 50 cm a váze 75 kilogramů byla odvezena ze země švédskými vojáky za třicetileté války.
Ďáblova bible byla vystavena v galerii Klementinum (září 2007 - březen 2008)
Kniha je psána latinsky a obsahuje 14 textů různého
charakteru. Vlastní text začíná Biblí - Starým
zákonem a za ním následují texty různého obsahu.
Jedním z nich je tzv. Penitenciál - příručka
pro kněze, obsahující seznam hříchů a příslušné
způsoby pokání. A právě zde, na straně 290r,
se nachází největší pozoruhodnost -
- je tu vyobrazena skoro půlmetrová
barevná postava čerta.
Dalších několik stránek je temných jak svým
vzhledem, tak i obsahem. Obsahují magické
zaklínací lékařské formule k zahánění padoucí
nemoci, zimnice, či k vypátrání zloděje.
Po této kapitole následuje nejcennější dokument -
- Kronika česká (Chronica Bohemorum), sepsaná
děkanem pražské kapituly Kosmasem (1045 -
1125). Tento opis patří k nejstarším a nejlepším.
Na úplný závěr je vypsán přehled dnů, na které
v průběhu dalších let připadnou Velikonoce.
Ďáblovo dílo
Existence knihy je spojena s legendou o ďáblovi,
podle níž dostala i lidový název Ďáblova bible
a samotný obraz čerta je její nedílnou součástí.
Pověst vypráví o mnichovi, který kdysi žil
na východě Českého království, v podlažickém
klášteře, a za svůj hříšný skutek byl odsouzen
k zazdění za živa. Aby se vyhnul trestu, nabídl,
že za jedinou noc napíše největší knihu,
jakou kdy svět viděl. Již o půlnoci ale zjistil,
že to nestihne. Povolal si tedy na pomoc ďábla.
Pověst říká, že podobiznu ďábla zakreslil mnich
do knihy z vděčnosti. Přestože však unikl trestu,
život se mu změnil v peklo.
I přes satanskou legendu nebyl Kodex nikdy
zatracen inkvizicí, ale naopak stal se středem
zájmu učenců i milovníků umění a kuriozit

Hezky sepsáno :)

Viděl jsem ji, ale žádnou neobvyklou energetiku či vlastnost, činnost jsem necítil

moc pěkný článek,to není divu moc tě nezaujala m.t.
a tak jsi nic zvláštního necítil.

Hm, dobře sepsáno, ten konec mi připomíná nějakou pohádku, spíš více pohádek .. Tu knihu bych fakt někdy chtěla vidět.

Vzhled nic moc, jen obrovská kniha s ďáblem na první straně, jinak klasické latinské psané písmo.

Aha, to bych si v tom asi moc nepočetla ... :D

Ale na stáří hezky čitelné, ale obsahově nic zajímavého krom ďábla

já o to nikdy nestála a jak tady čtu asi jsem tušila proč.

Měl jsem to štěstí vidět jedinou českou polokopii ( každou druhou stránku ) v jednom klášteře kousek od Brna. Byla to časově omezená výstava o které se bohužel dověděl jen málo kdo. Protože se jednalo o kopii tak bezpečnost byla minimální a zaměstnanci muzea vám na požádání nalistovali libovolnou stránku. Bylo to zkutečně impozantní.

Mě zaujala už jen tímhle článkem. :))

Připadá vám to jako ďábel? Jasně má to rohy a pařáty, ale nemůžu se zbavit dojmu, že se spíš jedná o nějakou bytost, co má přístup k vědění, moudrosti a tomu pak odpovídá i ta kniha. Ta hlava mi připomíná ještěrku :D

Připomnělo mi to Mahakalu.

A věříš, že i jo :)

Je to ještěrák, má šupiny na hlavě, ha další plazivec :P třeba mu v tý době propůjčil scanner :D co myslíš má přemilá :-* :-*

Pro oči nevidím :D Tak jsem čuměla na ten ksicht, až jsem ty šupiny okolo přehlídla :D Tak máme další souvislost :-*