Duševní choroby

Podelte sa zo životnými skúsenosťami,neviete si rady ,alebo viete poradiť ,pomôcť, prežili ste niečo s čím sa neviete vyrovnať-niekedy je dobré porozprávať sa o tom s ľudmi ,ktorý vás osobne nepoznajú a budú nestranný . Skúsme sa rozprávať o maličkostiach ,ale aj o vážnych veciach .

Duševní choroby

Příspěvekod wock » 30 bře 2008, 11:33

Rozhodl jsem se založit toto téma, doufám, že jsem ho zařadil do správné kategorie (kdyžtak mě upozorněte). Myslím, že duševními poruchami trpí mnoho lidí, ačkoliv o tom ne všichni vědí. Dle mého názoru se s některými dá žít normální život, pouze je důležité si je uvědomit a naučit se s nimi žít. Samozřejmě to neplatí pro všechny. Budu rád za jakékoliv názory, připomínky, další materiály popř. úpravy (upozornění) již vložených příspěvků.


Schizofrenie

Schizofrenie je závažná duševní choroba. Provází ji změna myšlení a vnímání reality. Objevuje se úzkost, bludy a halucinace.

U pacienta se schizofrenií dochází k rozštěpu mysli (rozštěp ve smyslu rozpor ve vnímání reality a realitou samotnou) a celkovému úpadku osobnosti. Pacient je vztahovačný, neustále pronásledovaný bludy a smyšlenkami, mluví si pro sebe, vytváří umělý svět. Je velmi obtížné si jen představit, co člověk stíhaný touto chorobou prožívá. K paranoidním vlivům se přidružují poruchy pohybu (schizofrenik je schopen celé hodiny vydržet v nepřirozené poloze) a vnímání. Citová otupělost, jindy extrémní přecitlivělost je doprovázená tvorbou neologismů a nesmyslných sousloví. Schizofrenik je velmi plachý a neustále ztrácí společenskou jistotu a své místo ve společnosti. Emoce jsou vystupňované a neodpovídají situacím, které život naskýtá. Schizofrenici mají častokrát vysoké sklony k sebevraždám. Schizofrenie má mnoho podob, jsou lehčí případy a velmi závažné. Sluchové a vizuální halucinace jsou také doprovodnými jevy choroby. Není vymezena přesná doba projevu nemoci, nicméně nejčastěji ke schizofrenii dochází mezi 16. - 25. rokem života. Schizofrenie může vážně poškozovat mozek, ale také může rázem odeznít bez poruch kognitivních a intelektových funkcí. Dědičnost hraje velkou roli při vzniku choroby. Schizofrenií trpí přibližně 1% světové populace.


Typy schizofrenních onemocnění
- Hebefrenní schizofrenie se obvykle začíná projevovat v době dospívání a projevuje se nevhodným a necitlivým chováním vůči svému okolí nebo náladovostí. Může se vyskytovat i nelogická řeč. Okolí tyto symptomy často zprvu považuje za projevy puberty u postiženého.
- Katatonní forma schizofrenie je velmi vzácná, projevují se u ní především psychomotorické poruchy, kdy postižený například zaujímá nezvyklé, až krkolomné polohy, ve kterých je schopen zůstat bez hnutí i několik hodin. Tyto epizody klidu jsou potom střídány epizodami agitovaného a neklidného chování.
- Paranoidní schizofrenie je zřejmě nejznámějším typem schizofrenního onemocnění. Postižený trpí bludy, pocity, že je neustále pronásledován, je nesmírně vztahovačný a má tendenci zveličovat nepodstatné projevy svého okolí a považovat je za nebezpečí pro svou vlastní osobu. Dále pak halucinacemi, především sluchovými, typické jsou hlasy, které se o dotyčném baví, komentují jeho chování, případně mu přikazují.
- Simplexní forma schizofrenie je charakterizována především postupným uzavíráním se do sebe sama, desocializací, ztrátou hygienických návyků apod.

Toto dělení se však v poslední době opouští, důvodem je skutečnost velké variability příznaků tohoto onemocnění. Nelze tedy v praxi takřka najít nemocného, který by přesně vyhovoval tomuto popisu. Schizofrenií trpí 2% populace, stejně muži i ženy, i když u mužů je nástup choroby statisticky dříve. I když schizofrenici obvykle nemají děti, jsou 2% nemocných v populaci konstantní. Částečně hraje úlohu i dědičnost. Je-li jeden z rodičů schizofrenik, pak je pravděpodobnost výskytu u dětí 13%. Trpí-li oba rodiče je pravděpodobnost výskytu u dětí 24%.


Příčiny vzniku schizofrenie
Genetické dispozice:
- Pokud jeden z rodičů trpí schizofrenií - riziko pro děti je 13%
- Pokud schizofrenií trpí oba rodiče - riziko pro děti je 24%
- Riziko pro sourozence schizofrenika - 7%
- Riziko pro vzdálenější příbuzné (bratrance, vnuky apod.) - pod 3%
- Riziko pro sourozence jednovaječného dvojčete - 48%
- Riziko pro sourozence dvojvaječného dvojčete - 17%

Na vzniku schizofrenie se spolupodílí vliv dědičnosti a prostředí. Rizikové faktory:
- Podvýživa matky v prvním trimestru
- Chřipkové onemocnění matky ve druhém trimestru
- Nízká porodní hmotnost
- Porodní komplikace
- Narození na jaře a na podzim (nižší teplota, skladba stravy apod.)
- Rodinné vztahy a komunikace v rodině

Schizofrenie začíná v pozdní adolescenci nebo časné dospělosti. Největší riziko představuje období mezi 15. a 30. rokem života.
Začíná nespecifickými obtížemi - Plachost, sociální stažení s chudým vztahem k vrstevníkům, může být i disociální chování, bývá depresivní nálada, neklid, sklon ke vztahovačnosti, emoční oproštění. Poté se může manifestovat buď akutně nebo rozvoj příznaků může být postupný.

Přičinou vzniku většiny psychotických příznaků u schizofrenie je zvýšená tvorba neurotransmiteru dopaminu. Tento neurotransmiter je produkován v limbickém systému mozku a jeho úkolem je hierarchizace našich zážitků. Pokud člověk zažije něco závažného, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu, vyplaví se v limbickém systému dopamin. Tímto způsobem je člověk schopen v životě rozlišovat mezi důležitými a nedůležitými informacemi. U schizofreniků je správná produkce dopaminu narušena a dochází k jeho nekontrolovatelnému vylévání do limbického systému. Což má za důsledek, že schizofrenik, aniž by chtěl, nesprávně vyhodnocuje některé vjemy jako důležité, aniž by k tomu byl jednoznačný důvod. Postižený si však musí nějak vědomě odůvodnit, proč zrovna tu kterou informaci považuje za důležitou, což potom dává vzniknout bludům.


Léčba
K léčbě schizofrenie se používají léky ze skupiny antipsychotik. Jsou to farmaka, která ovlivňují pozitivně pochody myšlení (jeho integraci) a zbavují nemocné halucinací, oslabují bludy nebo mění vztah k nim, pacifikují neklidné a agresivní pacienty atd.

Antipsychotika však mají relativně mnoho nežádoucích účinků. Mezi nejzávažnější patří parkinsonský syndrom který se může vyvinout u 75-80% pacientů při dlouhodobém podávaní antipsychotik se silným účinkem (fenothiaziny a butyrofenony) a vzniká na základě změn v přenosu dopaminu ve striatu. Je to většinou vratný proces, který ustoupí po snížení dávky nebo vysazení léčiva. Pokud se pokračuje v terapii navzdory viditelnym změnám, může se, zejména u starších pacientů vyvinout trvalý iatrogenni parkinsonismus. Další nežádoucí účinky jsou neuroleptická hypotenze, tachykardie, pseudogravidita způsobená ovlivňováním endokrinního systému, sedace a psychomotorický útlum, ikterus, zvýšená pohotovost k epileptickým záchvatům, poruchy jaterních funkcí, sucho v ústech, zácpa, akineze, akatizie, rigidita, tremor, dermatitidy, fotosenzitivita a ucpaný nos.

zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Schizofrenie

předem děkuji za korektury, poznámky, či názory..
Nekonečno.. ∞
Uživatelský avatar
wock

Školák
 
Příspěvky: 89
Registrován: 24 lis 2007, 17:03

Na ruce: 0.00

 Poděkoval za: 0 příspěvky
 Obdržel poděkování za: 0 příspěvky

Karma: 0




Obsedantně kompulzivní porucha

Příspěvekod wock » 11 dub 2008, 21:44

Obsedantně kompulzivní porucha

Obsedantně kompulzivní porucha (OCD - Obsesive-compulsive disorder) patří k úzkostným poruchám a je poruchou chronickou. Pacient má nutkání vykonávat určitý soubor činností, kompulze, které jsou také běžně nazývány rituály. Člověk, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou, bude mít pocit nesnesitelné úzkosti (např. že se jeho blízkým nebo jemu něco hrozného stane), dokud nevykoná kompulzi. Tyto kompulze mohou být patrné navenek nebo se mohou odehrávat v mysli. Začátek poruchy je většinou mezi 18. a 25. rokem. Průběh je dlouhodobý a po zhoršení do určitého stádia intenzita kolísá.


Typy
Nejčastější typy obsedantně kompulzivní poruchy jsou:
- obsese bez zjevných kompulzí (10 %)
- nadměrný strach ze špíny a infekce (50 %)
- kontrolování (strach z opomenutí, které by ohrozilo je nebo jiné lidi) (30 %)
- jiné kompulze (opakování slov, čísel, dotykové kompulze) (10 %)


Obsese a kompulze
Obsese je chorobně utkvělá představa, myšlenka. Z medicínského hlediska jsou to nutkavé jevy, nejčastěji myšlenky, popudy k jednání apod., které bezdůvodně ovládají mysl pacienta, i když se je snaží potlačit. Jsou automatické, časté, úzkostné, těžko kontrolovatelné. Paradoxně čím více se pacient snaží přestat na určitou věc myslet, tím je myšlenka vtíravější. Typickými obsesemi jsou strach, že pacient vážně onemocní, zraní se nebo ublíží sobě nebo ostatním. Přitom u lidí trpících obsesemi, které se týkají ublížení sobě nebo druhým, je daleko menší pravděpodobnost, že by to opravdu udělali než u průměrné osoby.

Kompulze je jednání, které osoba trpící OCD, obvykle opakovaně, vykonává, aby se zbavila obsese a úzkostí, kterou způsobuje. Například u lidí, jejichž obsese se týkají bakterií nebo kontaminace, kompulze obvykle zahrnují opakované čištění a mytí nebo úzkostlivé vyhýbání se odpadkům a nepořádku. Obvyklými kompulzemi jsou kromě nadměrného mytí a čistění také shromažďování věcí, opakované dotýkání se objektů, počítání, opakování slov a frází, urovnávání věcí… a další rituální chování, pomocí kterého se pacient zbavuje obsesivních myšlenek.


Diagnostická kritéria
- přítomnost obsesí, kompulzí nebo obojího
- obsese pacient považuje za svoje vlastní myšlenky
- pacient považuje obsese nebo kompulze za přehnané a nesmyslné (toto neplatí u dětí)
- obsese nebo kompulze způsobují nadměrnou úzkost, zabírají více než hodinu denně nebo významně ovlivňuje každodenní život a pracovní nebo sociální
- aktivity a vztahy
- obsese nebo kompulze nejsou důsledkem schizofrenie nebo poruchy nálady
- obsese nebo kompulze nejsou důsledkem jiné poruchy (trichtilomanie, poruchy příjmu potravy, hypochondrie…)
- obsese nebo kompulze nejsou důsledkem užívání drog nebo léků


Míra rozšíření
- celoživotní prevalence: 2-3 %
- vyskytuje se ve stejném poměru u mužů i u žen


Léčba
K léčbě obsedantně kompulzivní poruchy se používá jak farmakoterapie (antidepresiva) tak psychoterapie (kognitivně behaviorální terapie). Nejúčinnější je však kombinace obojího. Při psychoterapii je pacient postupně vystavován situacím, které mu působí úzkost, a to tak dlouho, dokud nedojde k jejímu poklesu. Těmto situacím musí čelit, aniž by vykonal kompulzi. Kompulzí se pacient zbaví až po vyléčení obsesí, protože právě ty jsou jejich příčinou.


zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Obsedantně_kompulzivní_porucha
Nekonečno.. ∞
Uživatelský avatar
wock

Školák
 
Příspěvky: 89
Registrován: 24 lis 2007, 17:03

Na ruce: 0.00

 Poděkoval za: 0 příspěvky
 Obdržel poděkování za: 0 příspěvky

Karma: 0





Zpět na Životní zkušenosti

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků



Zásady ochrany osobních údajů