Rozličné diskuse na psychospirituální, paranormální, ale i veděckofantastická témata

The Entity (1981)
Carla je mladá vdova, matka dospívajícího syna Billa a dvou malých dětí. Navštěvuje kurz psaní na stroji, aby mohla najít práci a zajistit rodinu. Má přítele, který však spoustu času tráví pracovně mimo město. Jednoho dne večer ji v domě někdo napadne a znásilní. Bill bezprostředně po útoku ale v domě nikoho nenajde. Carla je však přesvědčená, že ji neznásilnil někdo, ale NĚCO, něco, co bylo v domě přítomné, nebylo to však vidět a po aktu to okamžitě zmizelo. Bill situaci zhodnotí jako pouhý sen. Krátce nato se NĚCO objevuje znovu, Carla s dětmi utíká z domu a přespává u kamarádky Cindy. Poté, co se jí pokusí ona tajemná bytost zabít v autě Carla navštěvuje psychologa Sneidermena, s nímž se pokouší problém vyřešit. Sneiderman se snaží nalézt odpověď a řešení problému v Carlině dětství a mládí, v jejím (zřejmě ne moc, hlavně z jeho strany, "normálnímu" - film, ani informace které mám, to jasně neobjasňují, ale vše ukazuje k sexuálnímu obtěžování) vztahu k vlastnímu otci a k otcům jejích dětí. K útokům a znásilněním však dochází i nadále, po jednom z nich Carle zůstanou modřiny, k dalšímu útoku dojde i před dětmi a to tajemné něco dokonce jejímu synovi zlomí ruku. Psycholog se přiklání k domněnce, že jde o Carliny psychické halucinace a sklony k sebetrýznění, ta mu nevěří, rezignuje na jeho pomoc a pozve k sobě do domu experty na paranormální jevy. Ani ti však nepomohou a po konfrontaci s onou Entitou Carla na vše rezignuje a smiřuje se se svým údělem. Útoky, i když v menší míře a ne už tak agresivní (snad pro Carlino smíření se s nimi) pokračují i nadále...
Film vychází z novely The Entity Franka DeFelitta, který podle ní napsal scénář. Ke skutečným událostem, podle nichž byla novela napsána a film natočen, došlo počátkem 70. let 20. století v Culver City v Jižní Kalifornii.
Odborníky je tento jev považován za jeden z nejneobyčejnějších případů v dějinách parapsychologie. Dostupné informace o tomto případu se dost rozcházejí (někdy dokonce vzájemně vylučují) a vychází hlavně z rozhovorů se dvěma parapsychology Dr. Barry Taffem a Kerry Gaynorem, kteří se účastnili jednotlivých pozorování a výzkumů v domě Doris Bither a celý případ zdokumentovali.
Dům Doris Bither v současnosti
Doris Bither žila v domě 11547 na Braddock Dr. v Culver City společně se svou šestiletou dcerou a třemi syny (10, 13 a 16 let). Situace v rodině nebyla moc příjemná. Panovaly tu ne moc příznivé životní podmínky a bouřlivý vztah mezi matkou a syny.
Z dostupných informací vyplývá, že Doris nikdy nebyla onou entitou napadena v přítomnosti jiných osob (vyjma její rodiny). Oba parapsychologové však svorně prohlašují, že v domě opravdu docházelo k paranormálním aktivitám, jež měly podobu pohybujících se světelných úkazů. Ty údajně dokonce reagovaly na povely a příkazy - přesouvaly se tam, kam jim bylo řečeno. Tyto světelné úkazy se pokoušeli fotit přizvaní profesionální fotografové a pár fotek se jim i povedlo udělat. Jejich pravost však byla a je odbornou veřejností zpochybňována. Další fotky vznikaly v případě, kdy Doris tvrdila, že je ona entita přítomna v místnosti a že se nachází mezi ní a fotografem. V tomto případě měla Doris na fotografiích rozmazaný obličej. Prováděly se i kontrolní fotografie v okamžiku, kdy podle Doris entita zmizela, tyto fotky pak vycházely normálně. Nejstarší ze synů také tvrdil, že se intenzivnost zjevování entit zvyšovala, když poslouchal hudbu, jmenovitě Black Sabbath nebo Uriah Heep.
Vyšetřovatelé různé světelné efekty a projevy poltergeista sledovali asi dva a půl měsíce. Postupem času se projevy těchto paranormálních aktivit snižovaly.
Oba psychologové se však rozcházejí ohledně sexuálně orientovaných útoků. Oba se k této věci stavějí trochu skepticky. Problematické je totiž již dokázání samotné existence ducha, jakémusi "strašidelnému znásilnění" je uvěřit ještě mnohem těžší. Jeden z psychologů se přikláněl k teorii, že jde o Dorisinu psychickou poruchu vzniklou potlačenou sexualitou na základě stresujících sexuálních zážitků. Že v tomto směru nedocházelo k ničemu nadpřirozenému. Na této diagnóze se ve filmu usnese svolané lékařské konsilium.
Tato domněnka vychází hlavně z reálných indícií Dorisina života.
Doris, za svobodna McGowan, údajně neměla nijak vřelý vztah se svými rodiči. Pocházela z vyšší střední třídy. Oba rodiče byli alkoholici. Během dospívání se Doris s rodiči dostala do ostrého střetu, který vyvrcholil tím, že jak její rodiče, tak i Dorisina teta a strýc se Doris zřekli a popřeli ji, jako svou příbuznou. Doris byl odříznut styk s kýmkoli z její rodiny. Po smrti rodičů, tety a strýce se Doris dozvěděla, že všechno odkázali jejímu bratrovi. Později prožila několik bouřlivých vztahů s muži v nichž neměla rovnocenné postavení a byla jimi mnohdy vy/zneužívána. Každé z jejích čtyř dětí mělo jiného otce, Doris byla několikrát vdaná a kromě manželství měla několik krátkodobých partnerských vztahů. Nakonec zůstala svobodnou matkou, žijící se svými dětmi v chudobě v pronajatém malém domku. K jejímu psychickému stavu nepřidával ani již zmíněný bouřlivý vztah k synům, zvláště k nejstaršímu, s nímž se často dostávala do střetů. Kromě toho měla Doris problémy s alkoholem a prášky a projevovala silnou neochotu vyhledat nějakou pomoc nebo svůj stav nějak řešit. Její odmítnutí řádně se vypořádat s vlastními problémy nabíralo až psychotického rázu. Fyzicky trápené podvědomí a slovně hrubé životní prostředí ve spojení s negativní výchovou se tak mohly stát hromosvodem pro existenci a projevy paranormálních aktivit. Pro to, že hlavním motorem všech jevů byla samotná Doris, svědčí např. i to, že paranormální aktivity se nejvíce projevovaly hlavně v případě, že byla Doris přítomná v domě a požila alkohol.
Přesto se tvrzení o znásilňování entitami stalo nejzajímavějším aspektem celého případu. Doris hovořila o více než jednom duchovi. Někdy ji dva slabší drželi, zatímco ji třetí, nejsilnější, znásilňoval. Doris se údajně vyjádřila, že si je jistá, že všechny entity jsou mužského pohlaví a jsou to asiati. Jedno z jejích dětí si jeden projev entity dokonce pojmenovalo a dokázalo ho napodobovat. Nejstarší syn vypověděl, že byl jednou z entit hozen přes celou místnost, když se matce pokusil pomoci.
Doris během projevu paranormálních aktivit
K samotnému případu se objevilo několik různých vysvětlení a teorií. A zde se, zdůrazňuji, dostáváme na pole domněnek, ne podložených faktů. Mnohé z nich se točí kolem samotné Doris a jejího ne moc vyrovnaného psychického stavu. Jiné tvrdí, že Doris disponovala silnými parapsychologickými schopnostmi, které si však neuvědomovala, natož, aby je dokázala ovládat či mít alespoň pod kontrolou, že byla jakýmsi médiem, které (a to už je další verze) dokázaly její nepříznivé životní podmínky přeměnit v paranormální projevy. Tento stav a schopnosti po ní mohly zdědit i její děti. Spirituálně nadaný rodič v jedné domácnosti se spirituálně nadanými dětmi mohli v rámci jejich vzájemného bouřlivého vztahu vytvořit ohromné množství psychické kinetické energie, dostatečné k tomu, aby dokázala fyzicky projevit aktivitu poltergeista. Vzájemný vztah Doris a jejích dětí by se mohl interpretovat jako tzv. Hephaestův syndrom. Hephaestus byl řecký bůh ohně a metalurgie, který byl vyhozen z Olympu poté, co jej zneužila jeho vlastní matka. S ní Hephaestus udržoval velmi neklidný a bouřlivý ambivalentní vztah, založený na kombinaci lásky a nenávisti. Další z teorií pojednává o tom, že Doris přilákala do svého života 3 zlé duchy proto, že byla ve vlastním životě zneužívána třemi vlivnými muži (otcem, strýcem, dědečkem nebo někým, komu hodně věřila). Post-traumatický stresový syndrom v kombinaci se spirituálními psychickými schopnostmi a zneužíváním alkoholu a prášků pak mohl jen daný jev zintenzivnit a umožnit mu projevit se takřka fyzicky (Doris po útocích entit měla často po celém těle modřiny). Tato teorie je často přirovnávána k neslavně známému případu tzv. Bell Witch. Čarodějnice Bell je stará oblíbená legenda. V roce 1817 oznámil John Bell projevy poltergeista. Případem se zabýval generál Andrew Jackson (později se stal prezidentem USA). V centru samotných projevů strašení byl John Bell a jeho dcera Betsy Bell. Betsy byla údajně duchem fyzicky napadena. John s Betsy hovořili o levitaci, zvucích různého spektra a hlasech bez viditelných původců. Jedna z teorií hovoří, že Betsy měla silně vyvinuté psychické schopnosti a byla sexuálně zneužívána (zřejmě vlastním otcem). Všechny tyto jevy mohly být produkovány samotnou Betsy Bell, která žijící v nepříjemném prostředí a hledající pomoc mohla sama začít projevovat tyto útoky, respektive jejich následky.
Ale zpět k Doris Bither. Že jsou projevy entit vázány čistě a hlavně jen na její osobu (a nejsou tedy klasickým poltergeistem jak jej známe nejčastěji, dislokovaného převážně na určité místo, respektive (strašidelný) dům) svědčí to, že poté, co se z domu s rodinou odstěhovala, nikdy se již v tomto domě podobné projevy neobjevily. Dalšími obyvateli domu nebyly žádné podobné projevy nikdy hlášeny. Doris Bither se přestěhovala nejprve do San Bernardina v Kalifornii, poté do Texasu a zase zpátky do San Bernardina. Během těchto dvou let, kdy se několikrát stěhovala, ji a její rodinu fenomén neustále následoval. Což jen podporuje teorii, že projevy těchto entit živily hlavně neuspořádané rodinné vztahy a nestabilní životní prostředí.
Později, po několika desítkách let, v roce 2009 se k celému případu vyjádřil Dorisin prostřední syn Brian Harris v rámci rozhovoru, který poskytl internetovým stránkám ghosttheory. Na dotaz ohledně celého případu odpověděl: "Co chcete vědět? Je to všechno pravda." (…) "Všechno, co bylo řečeno, byla pravda. Stalo se to. Žít v tom domě bylo peklo." Harris měl pokoj hned vedle matčiny ložnice. Slyšel průběh většiny útoků, slyšel matčin křik a věci, které byly házeny po pokoji. "Vše co se řeklo o znásilňování bylo skutečné. (…) Když vyšla z ložnice, byly vidět všechny ty modřiny. Na jejích nohou, vnitřní straně stehen. Stejně jako ve filmu." K samotnému filmovému zpracování osudů jeho matky řekl, že se samozřejmě do filmu přidá spousta věcí a že mnohé scény byly výrazně beletrizované, přesto "Barbara Hershey [filmová představitelka Carly
Brian Harris
Moran] odvedla dobrou práci. Bylo to přesně tak, jak si vzpomínám, že se to dělo mé matce. Modřiny na nohou a vnitřní straně stehen. Útoky." Podle Harrise trpěli útoky všichni v domě. "Byly chvíle, kdy se to dělo před námi. Bylo to, jako by člověk stál před svou matkou a začal ji bít. Představte si, že je žena najednou sražena k zemi. Můžete vidět, jak je zvednuta a odhozena do dáli. (…) Ale není tam nikdo, kdo by to vlastně mohl udělat." (…) "Všichni jsme cítili to tahání, kousání a škrábání." Věří, že entity čerpali energii z negativních vztahů a strachu zbytku rodiny, včetně Doris. K samotným entitám, respektive jejich podobě, řekl, že když se začaly objevovat, bylo to jako mlha. "Jako člověk..., ale ne tak docela." Silueta, nejasná, průsvitná a mlhavá. Někdy byly vidět jen části "postav" jindy šly vidět celé, občas bylo možné zahlédnout dokonce svalstvo a letmé rysy obličejů. Harris však popírá, že by duchové měli asijské rysy: "Celý incident o tom, že to jsou Asiaté, je legrační a není to pravda. Nevím jak [Taff a Gaynor] přišli na ten nápad. Neměli Asijské rysy, nevypadali jako Asiaté." Harris odhaluje i pozadí následného zkoumání neobvyklých jevů v jejich domě a Taffův a Gaynorův výzkum. Rozhodně to neprobíhalo tak, že by tam Taff byl každý den, nebyl to žádný "strýček Bob, který znal rodinu. Byl tam jen tři měsíce a "z nich se tam ukázal jen každý čtvrtek, nebo tak nějak". Proto podle Harrise Taff nedokáže posoudit, zda jeho matka byla strůjcem všech těch věcí. "Je to možné, ale není to tak, že opravdu ví, čím procházela. Ona nechtěla nic z toho, co se stalo." Podle svých slov Harris nenáviděl, když se v domě vyšetřovací tým ukázal: "Nenáviděl jsem to, protože jsem věděl, že jakmile odejdou, [duchové] se rozzlobí tak, že v domě nebude možné vydržet."
Na přelomu 80. a 90. let 20. století přestalo být o Doris slyšet. Doris Bither zemřela v roce 1995.
Tolik k fikci a realitě. Ohledně tohoto případu je zajímavým faktem, že opravdu existuje výzkum, zabývající se podobnými nevysvětlitelnými sexuálně orientovanými útoky. Na internetových diskusích je také možné najít spoustu žen různého věku, které tvrdí, že byly napadeny podobně. Kdo ví, zda je to potvrzením popisovaného jevu, nebo jen jistým druhem psychózy odstartované případem Doris Bither..

zdroj:http://hororovykabinetdreraserheada.blog.cz/1010/horror-versus-realita-ii

Díky za tip, vypadá to na zajímavý film, podívám se na něj asi ve středu.
Co myslíte, skutečně se tyhle zvláštní případy "znásilnění" udály?
A viděl jste někdo Paranormal Activity nebo Blair Witch? Jen tak pro zajímavost, v těchto filmech příliš autenticity hledat nemůžeme, ale PA a Blair Witch jsou každopádně docela originální snímky, mě se líbila spíš PA, ale to bylo tím, že od Blair Witch jsem čekal něco víc.

I ja sleduji pravidelne serial Paranormalni aktivity,a je to velmi zajimave. U nas to je jednou tydne v noci a ja sleduji vsechny dily.

Arpaix - on existuje takový seriál? Díky za info, o ničem takovém jsem nevěděl, já měl na mysli Paranormal Activity (2007),
viz odkaz na CSFD (česky): http://www.csfd.cz/film/253311-paranormal-activity/
Má i druhý díl (2010): http://www.csfd.cz/film/273026-paranormal-activity-2/

Nebo na anglickém IMDB:
Paranormal Activity: http://www.imdb.com/title/tt1179904/
Paranormal Activity 2: http://www.imdb.com/title/tt1536044/

Mimars píše:Díky za tip, vypadá to na zajímavý film, podívám se na něj asi ve středu.
Co myslíte, skutečně se tyhle zvláštní případy "znásilnění" udály?
A viděl jste někdo Paranormal Activity nebo Blair Witch? Jen tak pro zajímavost, v těchto filmech příliš autenticity hledat nemůžeme, ale PA a Blair Witch jsou každopádně docela originální snímky, mě se líbila spíš PA, ale to bylo tím, že od Blair Witch jsem čekal něco víc.

no jo ty filmy :-)) těžko říct jestli se opravdu udály, Hollywood i když na základě ,, skutečných událostí ,, bude furt Hollywood i když se tváří nízkorozpočtově a dokumentárně , je to stále jenom bysnys. Věřím v to, že pokud se to někomu opravdu stalo tak se s tím asi nebude chlubit nebo to řekne jen svým blízkým, protože před většinovou společností bude za magora a to žádný rozumně myslící člověk nechce ale vtírá se mi jiná otázka, když nás teda unášejí mimozemské civilizace, dělají na nás pokusy na tajňačku, tak proč nás teda vrací na zem a nevymažou nám prostě hlavu, aby jsme to nikde nevyprávěli? Vymejt mozek umí už i v Pentagonu natož nějaká civilizace, která je schopná k nám doletět. Takže abych to shrnul, věřím v UfO, věřím, že nějaký kontakt s lidmi určitě proběhl nebo možná probíhá, ale těmhle mediálním senzacím moc ne, jsem docela co se týče lidských povah skeptik :-)

Až nás navštíví UFo stanou se dvě věci buď nás vyhladí nebo nám předají nějaké technologie aj.
Možná nás pěstují,možná tohle je událost z Mayskýho kalendáře,možná je to jen geniální plán padlýho světlonoše...atd atd..
Či nám pomůžou k povznesení na jinou ůroveň bytí,protože Země umírá....
Je toho hafo :)