Formy ALS

Formy ALS

Příspěvekod martink » 29 srp 2013, 23:02

Byly popsány tři formy ALS:

Sporadická - nejčastější forma ALS
Familiární - případ ALS se vyskytuje více než jednou u předchozích generací v rodině (geneticky dominantní dědičnost), jedná se o malý počet pacientů - 5-10% všech případů
Guamská - mimořádně vysoký výskyt ALS byl pozorován na ostrově Guam a okolních ostrovech v Pacifiku v roce 1950
Nejčastější formou ALS je "sporadická" ALS. Může postihnout kohokoliv, ať žije kdekoliv. "Familiární" ALS (FALS) znamená, že nemoc je dědičná. Pouze u asi 5-10% všech ALS pacientů lze říci, že mají genetickou nebo dědičnou formu ALS. V těchto rodinách mají všichni potomci 50% riziko, že zdědí zmutované geny a vyvine se u nich ALS.

z materiálů firmy Aventis Pharma, s.r.o., výrobce léku Rilutek
ALS byla podle diagnostických kritérií rozdělena na:

suspektní ALS
definitivní familiární ALS laboratorně podporovaná
pravděpodobná ALS laboratorně podporovaná
pravděpodobná ALS
definitivní ALS
Příčina sporadické ALS dosud není známa a je předmětem dalšího intenzivního výzkumu. Existují čtyři hlavní hypotézy patogeneze ALS:

Glutamátová hypotéza

Zvýšené hladiny glutamátu v séru nebo likvoru pacientů s ALS byly nalezeny v několika, nikoli však ve všech studiích. Současně se objevily práce popisující významné snížení množství glutamátu v tkáních CNS u osob zemřelých na ALS. Z těchto zjištění vychází hypotéza, že defekt v metabolismu, transportu nebo uchovávání glutamátu má excitotoxický účinek na neurony.

V roce 1992 byl nalezen defekt v Na+-dependentním transportním systému, který je zodpovědný za odstraňování glutamátu a aspartátu z extracelulárního prostoru synaptické štěrbiny. Tento defekt může vést k hromadění glutamátu a jeho toxickému účinku na motorické neurony. Dosud není prokázáno, zda jsou nalezené abnormity v koncentraci a transportu glutamátu v patofyziologii ALS primární, nebo se jedná o změny sekundární, tedy průvodní příznaky onemocnění.

Na základě těchto pozorování byly provedeny klinické studie s glutamátovými antagonisty. Zatímco studie s dextromethorphanem, lamotriginem a s aminokyselinami s rozvětveným řetězcem nepřinesly žádné pozitivní výsledky, ve studiích s riluzolem bylo prokázáno zpomalení progrese ALS a pozitivní vliv na přežívání pacientů.

Autoimunitní původ choroby

Tato hypotéza je založena na:

existenci experimentálního zvířecího modelu autoimunitního MND (motor neuron disease)
nálezu aktivovaných T lymfocytů a depozit imunoglobulinů v šedé hmotě míšní a v motorické kůře pacientů s ALS
přítomnosti protilátek proti kalciovým kanálům u většiny pacientů trpících ALS
zjištění, že tyto protilátky, které poškozují funkci kalciových kanálů, napadají terminální zakončení, a tím i funkci motorických neuronů u myší
V klinických studiích byl sledován účinek cyklofosfamidu, azathioprinu, methotrexátu, kortikoidů, plazmaferézy, a dokonce i celotělového ozáření. V žádné z těchto studií však nebyl prokázán příznivý vliv imunosupresivní léčby na průběh onemocnění.

Nedostatek růstových faktorů motorických neuronů (neurotrophic growth factors)

Již v roce 1981 vyslovil Appel hypotézu, že omezení dostupnosti neurotrofních faktorů může vést k degeneraci motorických neuronů. Od té doby bylo potvrzeno, že některé růstové faktory, jako je CNTF (ciliary neurotrophic factor), BDNF (brain-derived neurotrophic factor), IGF-I/II (insuline-like growth factor I/II) a glial-derived factor, mohou v případě buněčného poškození pomáhat přežití motorických neuronů. Tyto účinky byly prokázány pouze v preklinických studiích. Ve dvou placebem kontrolovaných klinických studiích neměl rekombinantní CNTF u pacientů s ALS pozitivní účinek. Oproti tomu IGF-I měl ve vyšších dávkách vliv na zpomalení progrese choroby. Zatím jsou však k dispozici pouze předběžné výsledky.

Genetika a superoxid dismutáza (SOD)

V roce 1991 upozornil Siddique a spol., že některé familiární formy ALS jsou autozomálně dominantně dědičné. Familiární formy ALS představují 5-10% všech případů ALS. Asi 20% všech familiárních forem ALS je způsobeno mutací genů pro SOD1, zbývajících 80% familiárních ALS je způsobeno mutací jiných genů. Všechny mutace genu pro SOD1 jsou dominantní s výjimkou substituce alaninu za aspartát na 90. pozici (D90A), která může být jak dominantní, tak recesivní. Různé mutace genu pro SOD1 působí odlišný klinický obraz (např. penetrace, věk manifestace, délka přežívání, SOD1 aktivita v erytrocytech).

Jiné autozomálně dominantně dědičné formy ALS progredují velmi pomalu a začínají kolem 25. roku života. Odpovídající gen byl nalezen na 9. chromozomu 9q34. Jiný gen pro ALS spojenou s frontotemporální demencí byl nalezen v lokusu 9q21-22.

Kód: Vybrat vše
zdroj: http://www.ereska.cz/
martink

Webmaster
 
Příspěvky: 1699
Obrázky: 0
Registrován: 18 srp 2007, 11:39
Bydliště:

Na ruce: 31.16
Banka: 0.00

 Poděkoval za: 11 příspěvky
 Obdržel poděkování za: 16 příspěvky

Karma: 3




Zpět na všeobecné informace o ALS

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků



Zásady ochrany osobních údajů