Rozličné diskuse na psychospirituální, paranormální, ale i veděckofantastická témata

Na hradě Grabštejn, nebo spíše v jeho podhradí, je hlavní vojenská veterinární základna pro AČR o hradě se povídá, že na něm a v jeho okolí straší a já tam byl jako poslední nástupák na vojně, místo je to velmi kouzelné a práce se psama mě vždycky bavila, ale zpátky k tomu strašení, nejdřív Vám povím něco o jeho Historii ( ve zkratce ) a pak o tom, co se tam vyprávělo a co jsem zažil . Hrad Grabštejn stojí nedaleko údolí řeky Lužické Nisy v místech, kde tok řeky opouští hornatou krajinu severočeského pohraničí a poté i Čechy. O tom, kdy byl Hrad založen se stále spekuluje a spekuluje se i o tom, že má nejstarší uměle vytvořené podzemí pod hradem v Čechách, každopádně vznik se datuje zhruba někdy kolem 2.poloviny 13. století. V 15. století se tu hodně bojovalo a během třicetileté války tento mohutně opevněný hrad obývali díky velkému opevnění Švédové, které pak roku 1655 nechali na přímý rozkaz císaře zbořit. Vraťme se tedy ke strašení . Během mého pobytu v podhradí hradu jsme byli ubytováni v jedné třípatrové budově, která sloužila jako kuchyň, ta byla v přízemí, dvě patra nad ní byly ubikace a ve třetím patře bylo kino, v protější budově sídlil štáb, dále tam byli muniční sklad, výstrojový sklad, marodka, basa, autopark a o kus dál přes lesopark byla veterina, kotce pro 200 psů, ubytovna pro profesionální vojáky, kotce pro psy profesionálních vojáků, pro štěňata a pro staré psy na dožití, dále byl v lese cvičák a budova určená na výcvik vyhledávání drog, zbraní, osob atd. První s čím sem se tam setkal, byla historka o mrtvém kuchařovi. Ten tu údajně umřel v dobách komunismu, když sloužil vlasti. Tenhle kuchař se měl i nadále po své smrti procházet v nočních hodinách po budově, kde jsme spali. Ti co tvrdili, že se s ním při noční službě viděli, tvrdili, že normálně přišel po schodišti do mezipatra tam zašel do koupelny a pak se vrátil a pokračoval do vyšších pater, když jsem od kluků, tahal informace jestli se na ně alespoň podíval, nebo nějak na ně reagoval, tvrdili, že ne, že šel dál, jako kdyby je neviděl. Já sám sem ho osobně nikdy neviděl a noční služby kdy člověk sedí sám na mezi patře a kontroluje vojáky aby nikdo neopustil pokoj, pro mě byli utrpením :-)). Většinou tyto historky beru s rezervou, ale vidění tohoto přízraku mi potvrdil i náš vedoucí družstva, který nikdy nelhal a byl věřící, takže u něho jsem předpokládal, že by si to nevymyslel, každopádně on se k tomu odmítl vyjadřovat, jen potvrdil, že ho viděl, ale dále to rozebírat nechtěl. Dále jsme tam měl přízrak kluka, který se také v dobách komunismu oběsil na svém pásku v base. Ta dnes slouží jako skladiště, protože basy už se nepoužívali z důvodu finančních trestů, vždy když někdo udělal průser, dostal pokutu a tu si pak ve formě složenky odnesl do civilu.Tento kluk, co se tam oběsil, se údajně čas od času zjevoval v té base a znovu a znovu se tam stále dokola věšel. Pak tam byl přízrak, který se pohyboval v prostoru kotců. Slyšel jsem příběh, kdy během hlídání kotců několikrát vojáci zahlédli muže v modrých ryflích, v bílém triku jak se prochází mezi kotci a klackem přejíždí přes mříže od kotců a provokuje tím psy. ( ty teda štěkali v kuse celou noc a když ztichli tak to bylo spíš divný :-) ). Tohoto muže se několikrát hlídka snažila chytit, dokonce prý po něm i stříleli a nikdy ho nechytli. Jednou dokonce ho takhle honili po objektu, stříleli po něm a on jim zmizel, tak běželi na rotu, volat nahoru, že tam mají narušitele objektu, když tu za dveřmi slyšeli jak si někdo velmi hlasitě čistí boty o rohožku, tak akčně vykopli dveře a nikdo za nimi ani v jejich okolí nestál. Dále jsme tam měli mrtvého porybného. Kluci co se vraceli večer z hospody přes les ke kasárna kolem rybníku několikrát tvrdili, že se kolem rybníka prochází mrtvý porybný, který je místní atrakcí zdejšího rybníka. Při návratech z hospody se tradovala historka, že vojáky čas od času zastaví v lese malý kluk a tvrdí, že se ztratil, že neví jak domu, tak vojáci kteří mu chtějí pomoct s ním jdou zpátky přes les do Hrádku nad Nisou a kluk je táhne bůhví kam a tam jim zmizí. Sice jsem říkal, že psy štěkali celou noc a nějakých 300 až 400 psů když se rozštěká to je fakt rachot, ale když občas ztichli, prý bylo možné slyšet z hradu slyšet řev lva. Tohoto lva si údajně pořídili dřívější majitelé hradu pro pobavení a na hradě ho týrali tak dlouho až jim pošel a dnes , když občas v noci ztichnou psy je jeho tesklivý řev slyšet v celém okolí hradu. Všechny tyhle historky působí na psychiku nováčků, kteří mají hlídat svůj útvar sami v noci dost depresivně a to i tak moc, že slabší jedinci dokonce i simulovali různé potíže, jen aby nemuseli mít v noci službu :-)) a moc nám i nepřidalo to ( co jsem zažil osobně i já ), když se otvírali a závírali samovolně dveře od pokoje. Po večerce jsme leželi v postelích, ve spacácích a měli jsme být už zticha. Tu se z ničeho nic otevřeli dvěře od pokoje a kluk co měl rotu na nás vlítnul ať si z něho neděláme prdel a zavřel je, když se to opakovalo asi po 4 , už jsme byli všichni notně vyděšený, protože jsme věděli, že ani my ani kluk co hlídal rotu to nedělá pak se dveře zase otevřeli a zavřeli a skončilo to tak, že místo toho aby hlídal rotu seděl s náma v pokoji :-)). a třešinku na dortu tomu dalo, to, že najednou se několikrát za sebou ozvali rány do parapetu u otevřených oken jako kdyby si někdo za ně chytal ( což bylo nemožné, byli jsme v prvním patře ). Prostě to nemělo vysvětlení, dveře byli sice staré, ale v pořádku, kliku hýbat jsme viděli všichni, kluk co měl rotu seděl na židli pár metrů od dveří a nikdo z nás to nebyl. a ty rány do parapetu? Kámen to být nemohl, to by byl jiný zvuk a okna sem sám závíral ( ne sám :-)) ) a viděl jsem, že pod nimi nic není :-)) takže asi tak. Možná jsou to všechno jenom povídačky, možná se to tam fakt děje, každopádně existuje dost lidí, kteří tvrdí, že ty věci zažili a já sem zažil ty dveře a parapet.

v té budově napravo jsme spali :


část kotců:


hrad :


mapa:

Tak to jsi zažil velice krušné chvilky,muselo být nepříjemné.
Já jsem se bála jen jednou a to ,když jsem spala u babičky v pokoji,
po mém zemřelém strejdovi,který byl zavražden v 26 letech.
Slyšela jsem hluboký hlas a řekl co tady děláš,zahučela jsem pod
peřovou peřinu a ani jsem až do rána nevylezla.
Strejda mě ale,chrání je to můj strážný duch.
Příhody z vojny a takového razu,bych teda nechtěla zažít,je to o nervy.

mě se na vojně velmi líbilo, místo bylo perfektní a lidi taky a ty duchové? To přeci k životu patří, proto sem chodíme :-)))