Rozličné diskuse na psychospirituální, paranormální, ale i veděckofantastická témata

Tropický osrůvek Bardados, nejvýchodnější součást Malých Antil, se rozkládá na ploše pouhých čtyř set třiceti čtverečních kilometrů. Jeho policejní archivy však obsahují hádanku natolik tajuplnou, že si s ní marně lámou hlavu četní vědci a milovníci všeho tajemného už bezmála dvě stě let.


Walroundovi byli v 18. století zámožní místní farmáři. S oblibou dávali své bohatství najevo nákladným životním stylem. Tomu odpovídala velkolepá rodinná hrobka, zbudovaná na hřbitově Christ Church. Poprvé se do ní pohřbívalo roku 1807, kdy zemřela paní Thomasina Goddardová, příbuzná rodiny. Už po roce však Walroundovi hrobku prodali. Honosně vyhlížející místo posledního spočinku převzala rodina Chaseových. V letech 1808 a 1812 tu byly pohřbeny dvě dcery nových majitelů. To se ještě nic nedělo.



A odpočívej v pokoji...


Když však ještě v roce 1812 otevřeli hrobku znovu, tentokrát aby tam uložili rakev hlavy rodiny, Thomase Chaseho, strnuli truchlící pozůstalí údivem i hrůzou. Někdo nebo něco přesunulo masivní olovněné rakve dcer a opřelo je na výšku o stěnu tak, že obě mrtvoly byly obrácené hlavou dolů!
V kryptě se nenašla sebemenší stopa neoprávněného vniknutí. O přítomnosti cizího člověka nesvědčilo naprosto nic - kromě strašlivého nepořádku. V rátali tedy těžké rakve dcer na místo. Se vší pietou pohřbili i pana Chaseho, jejich otce.
Skandál pomalu utichl, aby o čtyři roky později vypukl s plnou silou. V rodině zemřel mladý muž a měl spočinout v kryptě. Znovu ji otevřeli. Pěkný pohled to nebyl - rakve přeházené, sarkofág s Thomasem Chasem svisle opřený o zeď... Teď už ani úřední místa nedokázala zabránit rozšíření fám, pověr a spekulací. Kamenný vchod do podzemí pro jistou zapečetili hned po pohřbu.
Když za osm týdnů došlo v rodině k dalšímu úmrtí, bylo na pohřbu nabito - četní zvědavci si nechtěli nechat ujít znovuotevření hrobky. Nebyli zklamáni. Někdo opět přecházel rakve s takovou lehkostí, jako by šlo o kostky dětské dřevěné stavebnice.


Guvernér zasahuje

Roku 1819 se do řešení záhady zapojil sám guvernér ostrova lord Combermere. Osobně ověřil, že rakve byly řádně uloženy, a nechal náhrobní desku pro jistotu zabezpečit hned několikrát. Hrobka byla střežena zvědavci prakticky čtyřiadvacet hodin denně. Zanedlouho uslyšeli lidé z jejího nitra tajuplné zvuky. Guvernér dal na naléhání veřejnosti pečlivě prověřit pečeti u vchodu - byly neporušené. Uvnitř se však naskytl známý otřesný pohled. Pouze skromná dřevěná rakev paní Goddardové zůstala na svém místě, všechny ostatní byly rozházeny.
Další pokus vyřešit přízračné řádění na hřbitově Christ Church podnikl guvernér 17. července 1819. Rakve znovu vrátili - pokolikáté už? - na místo. Po podlaze krypty rozsypali jemný písek. Vchod nebyl zapečetěn, rovnou ho zazdili. Když 18. dubna léta Páně 1820 přikázal guvernér toto "místo věčného klidu" otevřít, přizval jako svědky faráře Ordersona, majora Finche a soudce Lucase. Ani zkušení muži se nedokázali ubránit mrazivému zachvění. Když začali dělníci prokopávat vchod, zjistili, že rakve stojí opřené zevnitř o nepoškozené zazděné dveře. Nepořádek byl větší než kdykoli předtím. Zvenčí nebyl proražen druhý vchod ani prokopán tunel. Žádné stopy v písku na podlaze.
Přestože se nenašel sebemenší náznak, že by hrůznou spoušť měla na svědomí lidská ruka, zahájila policie intenzivní pátrání. Proběhly desítky výslechů. bez úspěchu.
Naposledy nalezli rozházené rakve při otevření v roce 1826. Úřední místa kapitulovala a nechala nebožtíky uložit jinde. Tajuplná hrobka je od té doby prázdná. Mrtví konečně nalezli klid.

Co se odehrálo v kryptě? Šlo o rodinou kletbu? Pomstil se bezcitný vykradač hrobů za to, že v hrobce nic nenalezl? Ale jak to, že po něm nezůstaly stopy? Nemohla původní majitelka, paní Goddardová, vystát ve svém posledním útočišti "cizáky" ani po smrti? Nebo zde působila neznámá magnetická síla, která dokázala pohazovat olověnými rakvemi jako pingpongovými míčky? To se nikdy nepodařilo zjistit.

zdroj a autor: http://www.horysmisek.cz

Co si o tom myslíte? je to dobře zmonitorovaný případ, takže si myslím, že se nejedná o fake.

Pěkné, o tomhle jsem četl v časopisu Enigma, ti kdo ten časopis neznají nebo s o něj zajímají by si ho měli občas koupit, je toho v něm mnoho, ale k věci, já osobně nevím co si o tom myslet, je to navysvětlitelné, což znamená že to opravdu nemuseli provádět nějací vtipálci, pak už je jen jedno vysvětlení ...

já jsem o tom četl dokonce v jedné sbírce strašidelných příběhů vydaných v devadesátých letech, je jen otázka, jestli to jen nebyl dobře promyšlený marketingový tah jak přitáhnout turisty, já si to tedy nemyslim

já osobně si myslím,že když se něco děje v hrobce nebude to náhodou.ale jinak velmi zajímávý článek!!třeba jim velká navštěvnost právě vadila a nechtěli být rušeni.