Život je jako cesta vlakem...

Život je jako cesta vlakem...

Příspěvekod barunkabarborka » 02 pro 2007, 16:16

Život není ničím jiným, než cestou vlakem:
skládající se z nastupování a vystupování, nehod, příjemných překvapení ale též samoty

Narozením nasedáme do vlaku a střetáváme tam osoby, se kterými bychom si přáli zůstat po celou cestu: naše rodiče.

Bohužel, pravda je jiná.

Oni na nějaké stanici vystupují zbavujíce nás svojí citlivosti a nenahraditelné
vazby k nim.

To ale nepřekáží tomu, aby nastoupily jiné osoby, které se pro nás stanou velmi důležitými.

Přicházejí naši sourozenci, přátelé a zázračné lásky…

Mezi osobami, které cestují tímto vlakem se najdou i tací, kteří se přišli jen svézt.
Tací, kteří při cestovaní vyvolávají jen smutek...

A též tací, kteří chodí po vlaku a jsou připraveni stále pomoct nemohoucím.

Mnozí po vystoupení zanechávají stálou stopu...

Jiní vystoupí tak nepozorovaně, že si ani neuvědomíme, že uvolnili místo.

Je zajímavé, že někteří cestující, které nejvíc milujeme, obsadili místa ve vagónech, které jsou nejdál od toho našeho.

Proto budeme muset přežít naši cestu bez nich.

Samozřejmě nic nebrání tomu, aby jsme se během cesty rozhodli, - i když s těžkostmi - opustili náš vagón a vypravili se k nim...

Ale bohužel už si nebudeme moct sednout vedle nich, protože toto místo už bude obsazené jinou osobou.

Nevadí; tato cesta vypadá právě takto: plná výzev, snů, fantazie, očekávaní a rozluček...
návratů.

A proto absolvujme naši cestu nejlépe, jak se dá.

Pokusme se navázat známost s každým cestujícím, hledajíce v každém z nich ty nejlepší vlastnosti.

Pamatujme, že v některém momentu cesty můžou koktat a my jim pravděpodobně budeme muset porozumět...

Protože i nám se mnohokrát bude plést jazyk, ale také se najde někdo, kdo nám bude rozumět.

Velké tajemství na konci spočívá v tom, že se nikdy nedozvíme na jaké stanici vystupujeme, ani kde vystupují naši společníci, a dokonce ani ten, kdo má místo po našem boku.

Zamýšlím se, jestli ve chvíli když vystoupím z vlaku pocítím nostalgii...
Věřím že ano.

Odloučit se od některých přátel, se kterými jsem cestovala bude bolestné

Přátelé moji.
Učiňte, aby náš pobyt v tomto vlaku byl pokojný a hodný úsilí.

Starejme se tak, aby když přijde chvíle vystupovaní, na našem prázdném místě zůstala stopa a milé vzpomínky pro ty, kteří pokračují v cestě.

Tobě, který si částí mého vlaku, přeji... Šťastnou cestu!!!
Uživatelský avatar
barunkabarborka

Učeň
 
Příspěvky: 207
Registrován: 11 lis 2007, 15:08

Na ruce: 0.00

 Poděkoval za: 0 příspěvky
 Obdržel poděkování za: 0 příspěvky

Karma: 0




Re: Život je jako cesta vlakem...

Příspěvekod Mortis » 09 úno 2010, 16:13

BarunkaBarborka, mohu Ti rici, ze ackoliv jsem hodne silny po strance dusevni a jen tak me neco nerozhazi ,tak tvuj clanek me naprosto dojal, nevim proc ,ale malem jsem upustil nejednu slzu a tez Ti chci podekovat, protoze tenhle ten prispevek mi tak trosku zase o neco otevrel vice oci, pomohl mi, abych vedel jak se v zivote chovat a co bych mohl teoreticky i prakticky zlepsit. Clanek byl paradni :)
9 z 10 lidske moudrosti, je byt moudry vcas :)
Uživatelský avatar
Mortis

Školák
 
Příspěvky: 45
Registrován: 23 úno 2009, 18:31

Na ruce: 82.48

 Poděkoval za: 1 příspěvky
 Obdržel poděkování za: 0 příspěvky

Karma: 0





Zpět na Příběhy k zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků



Zásady ochrany osobních údajů