Zdravím,
posledních pár dnů jsem se vrátil k přemýšlení o problematice, kterou jsem předtím moc neřešil. Jde o problematiku karmy, "vrácení zlého konání", zákaz konání zlých skutků magií apod.
Mám takové dva základní náhledy.
1) nic jako karma neexistuje, všechno dělá člověk na svoje triko a když to zvládne, tak to je jeho věc.
2) karma existuje, je důležité aby člověk konal jen to dobré a to, co by chtěl aby se mu stalo.
První způsob je (pokud se nemýlím) dost charakteristický pro psychologický a chaos-magický přístup k magii. Často se konstatuje, že žádné "pravidlo trojtého návratu" ani karmy neplatí,
když na něj magik nevěří. Všiml jsem si, že tento názor ze členů fóra propaguje např. Koubič (ano?). Tento názor momentálně zastávám také spíše, než ten druhý. Ale rád se nechám dobrými argumenty zviklat :-)
Druhý způsob je charakteristický např. pro Františka Bardona - ten tvrdí, že magik by neměl nikdy svého poznání užit k něčemu zlému. Na jednom fóru o jeho osobě jsem dokonce ve vláknu o jeho pobytu v koncentračním táboře zaznamenal, že před některými operacemi je potřeba se zeptat "vyšších bytostí" o jejich svolení (Boží Prozřetelnost? můžeme tak tomu principu říkat). Co říci na obhajobu karmy? Někteří tvrdí, že vše co člověk magií zapříčiní se musí nějak vybít, aby došlo rovnováhy/vyrovnanosti.
Někteří lidé dokonce tvrdí, že magii ke zlu použít skoro nelze. Možná tomu prý zabraňují nějaké vyšší entity... Tomuto názoru oponuje názor, že záleží jen na mentální připravenosti magika a když bude dostatečně "v klidu a koncentrovaný", tak už je úplně jedno, o co mu jde, výsledek bude kvalitativně vždy odpovídající.
Zajímal by mě váš pohled na věc, který z přístupů k magii a zodpovědnosti preferujete?

















