Katastrofálny stav spoločnosti a hľadanie východísk z neho

Veškere vyřešené temata

Katastrofálny stav spoločnosti a hľadanie východísk z neho

Příspěvekod markus » 10 pro 2009, 09:05

Katastrofálny stav spoločnosti a hľadanie východísk z neho


Súčasná spoločnosť sa nachádza v nesmiernom úpadku. Môžeme si ho ilustrovať jedným, možno banálnym, ale výstižným príkladom, poukazujúcim na hlboký hodnotový prepad, ku ktorému došlo v pomerne krátkom časovom horizonte 10 –15 rokov.

Keď sme sa totiž pred 10 – 15 rokmi spýtali nejakého malého dieťaťa, čo robí jeho otec, spravidla odpovedalo: Môj otec je murár, lekár, šofér, učiteľ a podobne. Inými slovami, zaoberá sa činnosťou, ktorou prináša do spoločnosti určité užitočné hodnoty.

Keď však túto otázku položíme menším deťom dnes, mnohé z nich odpovedia: Môj otecko zarába peniažky. O čom to svedčí?

O nesmierne hlbokom posune smerom nadol, v ktorom sa pre mnohých ľudí stáva nepodstatným vytváranie užitočných hodnôt pre spoločnosť, ale za jednu a jedinú hodnotu považujú iba peniaze. Peniaze, ktoré sa koniec koncov dajú získať aj inak, ako poctivou prácou. Len nech sú a nech ich dosť.

Uvážme však, že ak sme takto hodnotovo hlboko posunuli smerom nadol v pomerne krátkom časovom rozmedzí 10 – 15 rokov, čo dokážu deti svojim pozorovacím talentom reflektovať v jednej jedinej výstižnej vete, ako hlboko asi duchovne upadlo ľudstvo v dlhšom časovom horizonte 30. 40. 50., alebo 70. rokov?

Iba postupné zužovanie duševného obzoru, ktoré kráča ruka v ruke s takýmto katastrofálnym duchovným pádom nám neumožňuje vnímať jeho hroznú hĺbku. To je tiež dôvod, prečo mnohí ľudia odmietavo krútia hlavami, ak sa im začne niečo hovoriť o duchovnom úpadku.

Väčšina z nich totiž spravidla vníma veci iba povrchne a preto, vidiac pred sebou najmodrenejšie autá, neobmedzené možnosti cestovať, krajšie bývanie, internet a iné technické vymoženosti a ešte mnoho iného, na základe trblietavého lesku týchto vonkajších vecí nie sú jednoducho ochotní pripustiť, že by to snáď mohlo byť až také zlé. Naopak, oproti minulosti sa im to javí ako pokrok.

Ak sa však pozrieme na veci trošku hlbšie pod povrch, nemožno si nevšimnúť onen spomínaný, obrovský hodnotový prepad v každodenných medziľudských vzťahoch a to vo všetkých oblastiach života. Ľudia síce kedysi mali hmotne naozaj menej, ale boli oveľa srdečnejší, vzájomne ústretovejší a ochotní si pomôcť, jednoducho povedané, boli oveľa lepší. Za hmotný pokrok platíme príliš vysokú daň, ktorou je strata ľudskosti. Je potom naozaj takýto pokrok možné vôbec nazvať pokrokom?

Áno, ľudská civilizácia budí pri povrchnom pohľade zdanie rozkvetu, ale vo svojom vnútri je zasiahnutá rozkladom, nadobúdajúcim doslova tragické rozmery. Naša civilizácia sa v skutku podobá nabielenej, honosnej a majestátne navonok pôsobiacej hrobke, ktorá je však vo svojom vnútri plná hniloby a najrôznejšej nečistoty.

Tak napríklad konkrétne školstvo sa stalo iba bezduchým vymývaním mozgov informáciami, z ktorých sa v praktickom živote využije iba zlomok. Zdravotníctvo sa zvrhlo na tupé potláčanie dôsledkov, bez poznania skutočných príčin. Jeho osobitou kapitolou je farmaceutický priemysel, ktorého úlohou v skutočnosti nie je liečiť a vyliečiť, ale čo najdlhšie udržiavať pri živote potencionálnych klientov, ktorí sa nastavením na určitý druh udržiavacej „liečby“ stávajú istým zdrojom príjmov po celý ich ďalší život.

Ale poďme ďalej: Bankovníctvo sa snaží bezpracne zarobiť čo najviac tým, že sa iným požičiavajú požičané peniaze. Podnikateľská sféra je skrivená snahou väčšiny takzvaných podnikateľov vyžmýkať zo svojich zamestnancov čo najväčší výkon za čo najmenej peňazí. Právne služby sa stali sofistikovaným zlodejstvom, kde sa namiesto službe pravde a spravodlivosti slúži tomu, kto viac zaplatí. A tak ďalej a tak ďalej. Pokrivené, znetvorené a základného rozmeru človečenstva sú v skutočnosti a vo svojej skrytej vnútornej podstate zbavené všetky odvetvia ľudskej činnosti. Takéto niečo je však istou cestou do záhuby.

Ako teda zastaviť tento úpadok a nasmerovať spoločnosť nahor? Ja osobne vidím dve cesty. Prvou z nich je cesta osvieteného vládcu. Nie je tomu totiž tak dávno, kedy sa Tomáš Garique Masaryk snažil vybudovať spoločnosť na rešpektovaní Zákonov Božích. A ak odhliadneme od všetkých chýb, ktoré sa v danom období urobili, úplne rovnaké tendencie mal aj prvý Slovenský štát.

Snažiť sa vybudovať spoločnosť na rešpektovaní Zákonov Božích! To je čosi nevídaného a v dnešnej dobe priam neuveriteľného! Žiaľ, odvtedy ľudstvo nesmierne hlboko duchovne upadlo, takže je skutočne otázkou, nakoľko reálnou je objavenie sa osvieteného vládcu v dnešnej dobe. Každopádne ale táto možnosť zostáva naďalej jednou z možností.

Druhou, omnoho reálnejšou cestou je cesta zdola, spočívajúca v žití skutočných, pravých a budujúcich hodnôt, ako je spravodlivosť, česť, ľudskosť, srdečnosť, ústretovosť a snaha pomáhať iným. Jedine život v súlade s týmito hodnotami môže totiž, ako to jediné, zastaviť súčasný úpadok spoločnosti a nasmerovať ju nahor.

Lebo aj napriek spomínanému úpadku, ktorý zhubne zasiahol všetky odvetvia ľudskej činnosti, v každom z nich sa predsa len nachádzajú ľudia, ktorí dokázali zostať vnútorne verní vyššie spomínaným ideálom. Ľudia, ktorí sa cítia sa vo svojom okolí osamotení, pretože sa nemôžu stotožniť s tým, čo sa deje vôkol nich.

Sú to ale práve oni, čo tušia veľkú pravdu, spočívajúcu vo fakte, že iba život, v ktorom sa ľudia riadia vyššími hodnotami, môže nasmerovať spoločnosť k výšinám, k skutočnému, reálnemu a dlhodobo udržateľnému rozvoju a pokroku. Že jedine takýto život má skutočný význam a skutočnú hodnotu.

Áno, je to presne tak! Spravodlivosť, česť, ľudskosť a snaha pomáhať iným majú pre vzostup spoločnosti omnoho väčší význam, ako ten najprevratnejší vedecko technický rozvoj bez elementárnych mravných zásad.

A ak sa život podľa vyššie spomínaných, morálnych zásad spojí s poznaním Zákonov stvorenia, takéto vzájomné prepojenie vytvorí pevný základný kameň novej, zdravej, prosperujúcej a trvalo sa rozvíjajúcej spoločnosti. Pod poznaním Zákonov stvorenia nie je však myslená príslušnosť k nejakej konkrétnej cirkvi, alebo inej duchovnej organizácii. Je tým myslené objektívne, jasné a vecné poznanie Zákonitostí, ktoré hýbu univerzom.

Jednoducho povedané, obrodenie našej spoločnosti, obrodenie každého jednotlivého odboru ľudskej činnosti spočíva v rukách jednotlivcov, ktorí sú ochotní žiť svoj život podľa vyšších morálnych zásad. Z nich, z týchto jednotlivcov sa totiž skladá spoločnosť. Čím ich bude viac, tým bude spoločnosť lepšia a zdravšia. Je to naozaj veľmi jednoduché.

V súvislosti s hospodárskou krízou odznelo napríklad z úst mnohých politikov, dokonca na tých najvyšších postoch a nie len u nás, ale aj v zahraničí, že súčasná kríza je predovšetkým krízou hodnôt. To je skutočne pravda!

Ako sa ale táto kríza na celom svete vo všeobecnosti rieši? Iba čisto ekonomickými a hmotnými opatreniami, napríklad šrotovným a podobne. To znamená, dielčím, nekomplexným a teda nedostatočným spôsobom.

Ak je totiž dnešná kríza naozaj krízou hodnôt a ak by bol vskutku záujem o jej komplexné a úspešné riešenie, toto riešenie by malo vyplynúť z veľkej celonárodnej diskusie o nevyhnutnej zmene hierarchie hodnotového rebríčka spoločnosti. Lebo práve tie hodnoty, ktoré sme doposiaľ uznávali a preferovali krízu v skutočnosti spôsobili.

K niečomu podobnému však nikde na svete nedošlo. Všetky opatrenia proti kríze boli iba ekonomické a svet vo všeobecnosti ďalej žije a verí tým hodnotám, ktorým veril a ktorým žil doposiaľ. A hoci ekonomické opatrenia môžu priniesť určité čiastočné, či už krátkodobé, alebo hoci aj dlhodobejšie riešenia, podobný prístup je v podstate iba zárodkom novej, budúcej a pravdepodobne ešte omnoho väčšej krízy.

Na teraz nám teda naozaj nezostáva nič iného, ako spomínaná cesta zdola, ktorá však ani zďaleka nie je tak bezvýznamná a tak bez možnosti vplyvu na dianie v spoločnosti, ako by sa mohlo zdať. Veď napríklad i Kristus, ktorý chcel svojim učením taktiež obrodiť vtedajšiu spoločnosť, nešiel cestou zhora, čiže cez elity a vládne posty spoločnosti, ale považoval za omnoho efektívnejšiu cestu zdola, vedúcu cez prostých a jednoduchých ľudí, ktorí by svojim osobným, čestným a spravodlivým životom dokázali obrodiť spoločnosť zdola. Táto cesta je aktuálnou i dnes. Treba ňou iba vykročiť.
markus

Školák
 
Příspěvky: 10
Registrován: 07 pro 2009, 11:04

Na ruce: 0.00

 Poděkoval za: 0 příspěvky
 Obdržel poděkování za: 0 příspěvky

Karma: 0




Re: Katastrofálny stav spoločnosti a hľadanie východísk z neho

Příspěvekod Pér » 14 pro 2009, 15:20

M.Š. = Miro Šmajda ?

Napsal jsi to moc hezky. Souhlasím s Tebou. Vidím v tom nevyhnutelnou etapu vývoje lidstva nebo spíše jedince. Situace není až tak zlá, je taková jaká má být, aby si lidi uvědomili a pochopili. Svět je takový jaký si zasloužíme. Ale máš pravdu nebo aspoň to tak vypadá, že negace se stupňuje, ale i negace může být positivní. Dobro, víra, naděje, spravedlnost, skutečné přátelství, ochota pomoci, respekt, úcta, radost........ to vše stále existuje. Ale jen díky zlu se všechny ctnosti zdokonalují.
Pér

Školák
 
Příspěvky: 40
Registrován: 19 lis 2009, 15:32

Na ruce: 0.00

 Poděkoval za: 0 příspěvky
 Obdržel poděkování za: 0 příspěvky

Karma: 0




Re: Katastrofálny stav spoločnosti a hľadanie východísk z neho

Příspěvekod Siderea » 17 pro 2009, 12:44

I já souhlasím, každým rokem je krize v lidech cítit silněji, rok 2009 jich byl plný, ať už v státních otázkách, tak v otázkách jednotlivých lidí. Sama bych to nazvala krizí vztahů všeho druhu, mezi lidmi, mezi státy, mezi člověkem a hodnotami… Každý z nás určitě ve svém okolí zaznamenal i změnu v celkovém přístupu ke komunikaci, moderní a in je psát ve zkratkách, bez dodržování stavby jazyka, protože „CaWky, Je tO prEcE c00l.“ Myslím si, že pokud se zmírňují nároky na jakousi… komunikační úctu jeden k druhému, pokud se tohle stává standartem… jak dlouho potrvá, až mezi sebou budeme opět hovořit jen určitými pazvuky a paznaky, a hlavní smysl, tj. sdělování poznatků a myšlenek, ustoupí na druhotnou příčku před vnější formou? Je to jen další příklad, který přidávám k těm, které jsi uvedl ty, markusi.

Uvedl jsi dva způsoby, jak by se dala krize společnosti řešit.
Nástup osvíceného člověka je myšlenka zajímavá. Zrovna nedávno jsem s jedním blízkým kamarádem probírala otázku, jak by asi dopadl např. Kristus, kdyby se znovu narodil do této naší doby. Poslouchali by ho vůbec? Nezavřeli by ho spíš do psychiatrické léčebny s nálepkou „trpí těžkými bludy“? Neskončil by stejně jako před dvěma tisíci lety jen proto, co se pokoušel hlásat mezi lidmi? Není tomu tak dávno, co se živě doufalo v Kristův návrat. Ale jsem si téměř jistá, že kdyby se tu někdo takový objevil… lidé by to nedokázali (ve většině) ocenit. V tomto směru mám moc ráda knihu Iluze od Richarda Bacha, myslím, že je v ní mnoho mnoho moudrého. Se vzpomínkou na ten příběh se domnívám, že… stádní smýšlení by se přerodilo ze závislosti na penězích, ekonomice a hmotných hodnotách na závislost na tom, co udělá „vůdce“. Myslím, že problém lidí je často v tom, že odmítají převzít odpovědnost za sebe samé, za svoje životy v plné šíři… Přeci jen si neodpustím jednu citaci z výše zmiňované knihy Richarda Bacha.

9. Říkal jim: "V každém z nás je ukryta moc dát souhlas ke zdraví a k nemoci, k bohatství a k chudobě, ke svobodě a k otroctví. Jsme to právě my a nikdo jiný, kdo je ovládá."
10. I promluvil jeden mlynář a řekl: "Lehko se ti to mluví, Mistře. Jsi veden tak, jak my nejsme, a nemusíš dřít tak, jako my. Člověk si na tomto světě musí na své živobytí vydělat těžkou prací."
11. Mistr odpověděl: "Na dně jedné velké křišťálové řeky žila kdysi celá kolonie tvorů.
12. Nad všemi - mladými i starými, bohatými i chudými, dobrými i zlými tiše plynul proud řeky, proud plynoucí svým vlastním směrem, proud který znal jen své vlastní křišťálové já.
13. Každý tvor lpěl svým vlastním způsobem na větvích a kamenech na dně řeky, neboť lpění byl jejich jediný způsob života a vzdorovat proudu se učili už od narození.
14. Nakonec však jeden tvor prohlásil: 'Už mám dost toho lpění. I když to nevidím na vlastní oči, věřím, že proud ví, kam plyne. Pustím se a nechám ho, ať mě nese, kam se mu zachce. Kdybych tu měl dál zůstat přilepený, umřel bych nudou.'
15. Ostatní se mu smáli a říkali: 'Blázne! Pusť se a ten proud, který obdivuješ, tě srazí a rozdrtí o skály. Zemřeš rychleji než nudou.'
16. Ale on na ně nedbal a s nádechem se pustil a byl okamžitě stržen proudem a drcen o skály.
17. V okamžiku, kdy tento tvor odmítl další lpění, ho však proud vyzdvihl ze dna a už nic ho nezraňovalo a nepůsobilo mu bolesti.
18. A tvorové níže po proudu, kteří ho neznali, vykřikovali: 'Podívejte, zázrak! Tvor jako my a létá! Podívejte, Mesiáš, přišel nás zachránit.'
19. Tvor unášený proudem jim říkal: 'Nejsem Mesiáš o nic víc, než vy. Řeka vás sama s radostí vyzvedne ke svobodě, jen co se odvážíte a pustíte se. Naší skutečnou prací je tato cesta, toto dobrodružství.'
20. Oni však o to víc křičeli 'Spasitel!' a celou dobu lpěli na svých kamenech, a když znovu vzhlédli, byl pryč a oni zůstali sami a vytvářeli legendy o Spasiteli."
21. Toho dne kdy Mistr viděl, že ta spousta lidí se kolem něj den za dnem tlačí víc a víc, blíž, těsněji a prudčeji než dříve, když si uvědomil, že ho bez přestání nutí, aby je uzdravoval, sytil svými zázraky, učil se za ně a žil jejich životy, odešel na vrchol jednoho kopce a tam se modlil.
22. A ve svém srdci řekl Nekonečnému Zářícímu Bytí: 'Jeli to tvá vůle, sejmi ze mne tento kalich a zprosti mne tohoto neuskutečnitelného úkolu. Nemohu žít život druhé duše, a přesto jich deset tisíc volá po tom, abych tak činil. Je mi líto, že jsem to vše nechal zajít až tak daleko. Jeli to tvá vůle, dovol mi vrátit se zpět k mým motorům a nástrojům a žít jako ostatní lidé.'
23. A na vrcholku kopce k němu promluvil hlas, který nebyl ani mužský ani ženský, ani hlasitý ani slabý, jen nekonečně laskavý. A ten hlas mu řekl: "Ne má vůle, ale tvá se staň. Neboť to, co je tvá vůle, je moje vůle pro tebe. Jdi tedy svou cestou jako ostatní lidé a buď na Zemi šťastný."
24. Mistr byl za to co slyšel rád. Poděkoval a jak scházel s kopce, začal si broukat písničku mechaniků. A když na něj davy lidí začaly znovu naléhat se svými strastmi a dožadovat se, aby je léčil, aby se za ně učil a aby je neustále sytil svými znalostmi a bavil svými zázraky, usmál se na ně a s potěšením jim
řekl: "Skončil jsem."
25. Zástup na chvíli oněměl úžasem.
26. I zeptal se jich: "Kdyby člověk řekl Bohu, že chce ze všeho nejvíc za každou cenu pomoci trpícímu světu, a Bůh mu odpověděl a řekl mu, co má udělat, měl ho poslechnout?"
27. "Samozřejmě, Mistře!" křičela většina. "Mělo by mu být potěšením prožívat pekelná muka, kdyby to Bůh žádal!"
28. "Bez ohledu na to, jaká muka a jak obtížný je ten úkol?"
29. "Mělo by pro něj být ctí být pověšen, blažeností být přibit na strom a upálen, kdyby tomu chtěl Bůh," řekli.
30. "A co byste dělali," zeptal se Mistr zástupů, "kdyby k vám Bůh promluvil tváří v tvář a řekl: 'Přikazuji vám, abyste na tomto světě byli šťastní dokud budete naživu.' Co byste dělali pak?"
31. A dav byl úplně zticha a na úbočích kopců v celém údolí, kde stáli nebylo slyšet ani hlásku.
32. A Mistr promluvil do toho ticha: "Poznání, pro které jsme si vybrali tento život najdeme na cestě našeho štěstí. Právě to jsem se dnes naučil já a rozhodl jsem se vás opustit, aby každý z vás mohl jít po své vlastní cestě podle svých vlastních rozhodnutí."
33. Prošel davy, opustil jej a vrátil se do každodenního světa lidí a strojů.


Snad nebude vadit, že je ta citace poměrně dlouhá.

Takže, jsem rozhodně pro myšlenku začít každý u sebe, po jednotlivcích. Otázkou zůstává, zda lze změnu nějak, byť v dobrém slova smyslu, „vynutit“. Člověk musí nejspíš jít sám za svými ideály, a doufat, že tím ovlivní někoho dalšího, že tím někomu prospěje, že po čase už nepůjde sám, ale někdo se k němu připojí, aby ta cesta nebyla až tak osamělá. Že se lidé vzájemně budou schopni pochopit a podepřít.
Mám mírné zkušenosti s vedením „davu“. Dokud je dav malý, dá se spolupracovat snadno, spojí-li vás idea lepší budoucnosti. Všichni jsou poměrně ochotní přidat ruku ke společnému dílu a k rozvoji. S nárůstem členů se však čím dál více kolektiv štěpí, dochází k osobním sporům, jak co udělat a co si myslet… a na konci je z původně spolupracujícího davu dav spoléhající, že někteří tu či onu věc udělají za ostatní a ostatní mohou mít po tu dobu dovolenou. Má-li se tahle společnost změnit, musí se opět naučit, že je aktivní spolupráce důležitá. Víc než peníze, víc než víkendové setkávání se u regálů v hypermarketech, víc než móda a moderní smýšlení. Ať to bude formou změny skrze nemnoho jednotlivců, ať velkou ranou, která donutí společnost ke změnám, věřím, že jednou k tomu dojde. Do té doby budu dělat to, v co věřím, v laskavost, ochotu pracovat pro druhé, v lidství v nepokřivené podobě. A dokud budu moci, nepřestanu se pokoušet o tom druhým říkat, že změna je možná. :)
"Můžete dělat, být a mít všechno, co si dokážete představit."
Uživatelský avatar
Siderea

Školák
 
Příspěvky: 7
Registrován: 16 pro 2009, 20:45

Na ruce: 0.00

 Poděkoval za: 0 příspěvky
 Obdržel poděkování za: 0 příspěvky

Karma: 0




Re: Katastrofálny stav spoločnosti a hľadanie východísk z ne

Příspěvekod mosad » 26 zář 2012, 21:21

Ono je to taky mozna tim ze soucasny system stavi vice trh nez cloveka
mosad

Školák
 
Příspěvky: 12
Registrován: 26 zář 2012, 00:23

Na ruce: 83.70

 Poděkoval za: 0 příspěvky
 Obdržel poděkování za: 0 příspěvky

Karma: 0





Zpět na Archiv

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků



Zásady ochrany osobních údajů