od mira8565 » 17 kvě 2011, 12:53
Je rozdíl mezi metalovou hudbou.A to hodně velký.Touto problematikou se také zabývá Karlova univerzita v Praze.Jedna z nejhorších forem je tkz.Black metal.Citace:Vzhledem k zaměření našeho článku se budeme dále zabývat jen vývojem odnože nazvané Black metal. Jak již bylo řečeno, za její praotce jsou považováni jednak britští Venom a Celtic frost, avšak zejména švédští Bathory. Základní definiční prvky tohoto stylu tvoří vedle hudby jednak textová stránka, opěvující Satana, satanismus, peklo, magii a okultismu, nenávist, smrt, zlo a „perverzní“ sexuální praktiky a jednak image jejích fanoušků – černé kožené bundy, džínové vesty, nábojové pásy, řetězy, okované opasky a nátepníky a okultní či satanistická ikonografie (obrácený kříž či pentagram – universální symboly anti-křesťanství a satanismu). Poměrně brzy se objevila druhá vlna Black metalu, tvořená jednak americkými Deicide, ale hlavně celou řadou skandinávských kapel v jejichž čele stála nejkultovnější kapela tohoto stylu – norští Mayhem. Anglické kapely poměrně brzy ztratily jak hudební potenci tak své fanoušky, neboť bylo zřejmé, že své satanistické poselství nemyslí zas až tak vážně a spíše se jedná jen o komerční tah. Američtí Deicide v čele s Glenem Bentonem sice přesvědčili ostatní o pravosti svých úmyslů (Benton si nechal na čelo vypálit obrácený kříž a na své farmě se baví lovem zpěvných ptáků a stahováním veverek zaživa z kůže, což pokládá za dostatečné průkazné zviditelnění svojí agresivity a nenávisti. Dodejme jen, že za tyto svoje aktivity si vysloužil nehynoucí nenávist zejména radikálních ochranářských organizací v Evropě, které vyhlásily, že pokud bude někdy v Evropě vystupovat, pokusí se ho napadnout.), ale vzhledem ke specifické situaci ve Spojených státech nikdy nedošlo na americkém kontinentu k výraznému rozšíření tohoto stylu. Mekkou Black metalu se tak stala Skandinávie a z jejích zemí pak hlavně Norsko.
Připomeňme, že Norsko je poslední skandinávskou zemí, která přijala křesťanství a že na tuto skutečnost nikdy tak docela nezapomněla. Thórovo kladivo – symbol pohanského vikingského náboženství chápaný obvykle jako symbol odporu vůči křesťanství (a dodejme také – symbol, který i přes masivní zneužití v neonacistických kruzích nemá naprosto nic společného s nacismem nebo rasismem) – je v Norsku stále používán a vikingská tradice je zde připomínána častěji než jinde. V této zemi anti-křesťanské poselství Black metalu prostě muselo padnout na úrodnou půdu. A to se také stalo, takže na přelomu osmdesátých a devadesátých let zde existovala poměrně silná a agresivní Black metalová scéna shromážděná zejména kolem kapel Mayhem, Burzum, Emperor a Darkthrone.
Lidé angažovaní v této scéně vytvářeli komunity spřízněných duší, oddávali se okultismu a šířili okolo sebe nimbus výjimečnosti a exkluzivity. Velmi brzy se pochopitelně dostali do sporu se zbytkem metalové a obecně undergroundové scény. Na rozdíl od ostatních zemí, kde byla Black metalová scéna naprosto marginální, byla situace v Norsku odlišná. Black metalová scéna zde byla velká, ortodoxní až sektářská a díky tomu agresivní. Pocit, převládající u jejích členů byl ten, že ostatní metalové kapely se odklonily od undergroundu, zradily své kořeny ve jménu trendovosti, pozérství a zaprodání se hudebnímu průmyslu a je tedy úkolem „pravé“ scény tento vývoj zvrátit. Souběžně s tímto vývoje běžel uvnitř norské Black metalové scény ještě paralelní myšlenkový proud, který požadoval striktní oddělení od společnosti a vyhlášení boje křesťanské církvi v Norsku.
Audiatur et altera pars