Zdravím vás, včera jsem náhodou narazila na tyto stránky a po předchozím marném hledání na netu doufám, že mi někdo poradí.
Chtěla bych vám napsat o nočních můrách, které mě doprovázejí cca od čtrnácti let, ne-li ještě dříve (vím, že se mi začaly zdát, když jsem chodila poslední roky na základku).
Noční můra (nebo jak to nazvat) se mi zdá 3-4x do měsíce, s výjimkou asi pár měsíců kolem jednadvacátého roku, kdy jsem si bláhově myslela, že to už skončilo.Po těch pár měsících začlo ale vše nanovo.Sen se mi zdá vždy, když ležím na zádech, nikdy ne na boku. Netrvá více jak hodinu a zdá se mi ihned po usnutí a nezávisle na tom, jestli jsem psychicky v pohodě nebo ne.Tzn., že když jdu spát (nezáleží jestli mám dobré nebo špatné myšlenky) dejme tomu kolem 23.00, tak se vzbudím po noční můře vždy max. do 24.00. Po vzbuzení ležím úplně ve stejné poloze, jako když jsem usínala, je mi sice hrozně, ale do půl hodiny usnu a bezproblémově spím až do rána. Nikdy se mi nezdá vícekrát za noc, vždycky jednou hned po usnutí.
Teď k samotného snu - v devadesáti procentech má do puntíku stejný průběh, jen málokdy se vyskytnou nějaké odchylky.
Začíná to černou tmou a hlasitým hučením (přirovnala bych to ke zvuku, který slyšíte v uších, když máte kolem sebe ticho - jen takový lehký šelest - nevím jak to přesněji popsat), které vychází z hlavy a postupem času, kdy je stále zvuk hlasitější, se stává nesnesitelným.Tak nesnesitelným, že se snažím ze všech sil probudit.Horší je, že po celou dobu vím, že jsem ve snu (narozdíl od LD nemůžu sen vůbec ovládat).Když se konečně po usilovném snažení probudím, dívám se na zeď pokoje osvětlenou pouličními světly, uleví se mi.Ale jen do té doby, než uslyším opět hučení vycházející z hlavy a uvědomím si, že nejsem v realitě, ale stále ve snu.V nejhorších případech tohle probíhá i třikrát za sebou, než se doopravdy vzbudím.
Nyní k těm odchylkám - stává se, že sama sebe vidím, jak ležím na posteli, kolem jsou skříně ponořené ve tmě atd., vše jako v reálu. Někdy mě nějaká síla tahá ven z postele a pak z okna. Jednou jsem v poloze, jak ležím na zádech, vyletěla až ke stropu a tam volně visela ve vzduchu.Nějaká síla si se mnou dokonce ´hrála´ tím způsobem, že jsem ležela na zádech, visela volně ve vzduchu jako prkno a jakoby se mnou něco házelo volně po místnosti, v tom šeru jsem viděla, jak o milimetry míjím zdi a rohy skříní.Jednou mě něco silně vytrhlo z postele a letěla jsem zase směrem ke stropu, bránila jsem se a v duchu říkala, že ještě nechci a mám čas. Položilo mě to zpět na postel.
Zajímavé je, že od té doby, co jsem ve tmě atd., do té doby než se opravdu probudím - celý průběh trvá snad pár minut.Co se tedy děje skoro celou hodinu nebo respektive třičtvrtě hodinu, jestli se bere v potaz, že než člověk usne, taky to nějakou dobu trvá?
Předevčírem, kdy se mi ten sen zdál znovu, byl průběh takový, že (bude znít asi komicky) mě chtěli snad znásilnit nějací muži, ale bránila jsem se.Pak jsem slyšela hlas, který mluvil nějakou cizí řečí.Nato jsem se vzbudila, ležela jsem na posteli a dívala se na klasicky pouličními lampami osvětlenou zeď pokoje, pak jsem otočila hlavu a viděla, jak u mé postele klečí nějaká postava - viděla jsem pouze šedočerný obrys a vypadal spíše jako muž.Myslela jsem, že je to přítel a v duchu jsme mu říkala, jak jsem ráda, že je u mě, protože se mi znovu zdála noční můra. Ta postava nijak nereagovala,ani se nehla.Vzápětí mi došlo, že to přítel není a že jsem se ještě ze sna nevzbudila.Volala jsem přítelovo jméno (snad v domění, že opravdu přijde a probudí mě), ale nic se nedělo. Následoval klasický průběh, snažení se ze sna vzbudit atd.Předtím, než jsem se probrala do reality, jsem cítila, jak v leže levituju kousek nad postelí a cítím mravenčení v celém těle, pak mě něco jemně položilo na postel, vrátil se mi cit a probudila jsem se.
Už jsem se s tím po více než deseti letech naučila žít, ale i tak je to velice nepříjemné a vlastně do dnešní doby nevím, jaká je příčina těch snů.
Podotýkám, že nekouřím, piju jen příležitostně (max. 1x do měsíce, jestli vůbec), netrpím nespavostí nebo jinou spánkovou poruchou, neberu drogy a žádné prášky, nevzpomínám si, že bych měla v dětství nějaký traumatický zážitek, kromě zvláštní události, kdy jsem viděla něco na obloze... Vedu celkem normální a uspokojivý život.Snažím se vše vysvětlit rozumně, ale někdy to tak lehce nejde.Možná právě proto jsem dala příspěvek tady.
Uvažovala jsem o návštěvě odborníka, ale nechci zbytečně přispívat do kapes takzvaným psychologům, psychiatrům i lékařům, kteří se nesnaží na odstranění příčiny, spíše na co nejdelším léčení a záleží jim především na vlastním kontě, nikoli na zdraví pacientů...
Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, ale je to poprvé, co se svěřuju tak prodrobně prostřednictvím netu.
Eliza





