Rozličné diskuse na psychospirituální, paranormální, ale i veděckofantastická témata

V půlce února mi zemřel tatínek, nečekaně, na infarkt. Ještě jsem se s tím zcela nesrovnala, což je po tak krátké době snad i nemožné. Od té doby máme trochu s bratrem a jeho ženou boje. Ona je na něj zlá, nadává mu, neváží si ho a psychicky ho týrá. Se mnou se nebaví, bratra štve proti mě a protože spolu mají dítě, je bratr v pasti. Tato situace mě velmi trápí. Vždy, když se něco mezi námi vyhrotí, "navštíví" mě ve snu tatínek a vše se mnou otcovsky rozebere. sedíme vedle nebo naproti sobě, já má celou situaci líčím, on mě poslouchá a radí mi co mám dělat. Ten sen je tak živý, že slyším nahlas svůj i tátův hlas, jako by v polospánku. Ráno se vždy probudím trochu vyděšená, ale je mi lehčeji, jako by nesl tu tíhu problému můj táta společně se mnou. je to takový zvláštní sen-nesen, jako by to byl sen a přitom vím, že táta je po smrti, takže to není ani realita...

je možné, že se s námi zesnulí snaží komunikovat? nebo je to fakt jen sen, který si přeji mít a mám?
děkuj za odpověď, popř. jiný podobný zážitek...

Je možné, že je to iba reakcia podvedomia. Predstavuješ si svojho otca tak, ako si ho pamätáš, a komunikuješ s ním. Duchovia, keď prichádzajú, tak robia niečo nezvyčajné. Niečo rozbijú, urobia prievan, a podobne. Odporúčam ti, v tých rozhovoroch pokračovať. Je to spôsob, ako si môžeš veľa problémov vyriešiť sama.

Nekdy nasi blizci po smrti s nami nejaky cas zustanou aby nad nama bdeli jako andele strazni.
Vaz si toho a zkus pro tatinka zapalovat svicky, vonne tycinky, muzes mu nabidnouy i jidlo. ktere sice nebude jist, ale muze ochutnat jeho vuni.
V Japonsku napriklad je kult predku velmi silny a myslim, ze pro Tebe ted muze byt velmi aktualni.

Preji moc stesti

A.

Zřejmě si měla s tatínkem pěkný vztah a ve svém podvědomí máš také pocit, že jste si nestihli říci všechno. Teď ti tím více chybí a moc ráda bys ho měla vedle sebe, když si s něčím nevíš rady. Víš, ono je jedno, jestli je to "jen" sen, nebo nějaký skutečný kontakt. Důležité je, že se to děje. Je to dobře! Máš asi ještě obavy z toho, že nedokážeš problémy sama dobře vyřešit. Podvědomě hledáš nějakou oporu a našla sis jí v rozhovorech s tatínkem. Víš, že on by ti dokázal dobře poradit, proto v noci vše řešíš s ním. Nepátrej po tom, jak se to děje. Zkrátka je to on, je ti nablízku, snaží se tě chránit a pomáhat ti. Tobě přísluší jen to s povděkem přijímat. Nemusíš být ani v nejmenším vyděšená. Vždyť co je na tom děsivého. Tatínek by ti přece nikdy neublížil. Víš, moje babička zemřela už před 26 lety. Dodnes, když je mi nejhůř, radím se s ní. Nemusím ani spát. Jen se v klidu posadím a představuji si, že je u mne, jen ji nemohu vidět. Svěřím se jí se vším, co mne trápí a ona mi vždy řekne přesně to, co potřebuji slyšet. Nemám nikoho jiného, kdo by mi to dokázal říci. Možná, že si ve své mysli představuji, co by mi asi řekla, kdyby opravdu ještě žila. Ale to není důležité. Hlavní je to, že mi taková setkání pomáhají. Zajímavé je, že už asi třikrát jsem měla sen, ve kterém mi babička třeba něco ukázala, nebo opakovala dokola jednu větu a pod. Když jsem se probudila, vše jsem si přesně pamatovala. Většinou jsem tomu nerozuměla, ale v krátké době to dostalo smysl. Vždy šlo o nějaké varování. Jednou mne dokonce sen o babičce donutil vstát a jít se podívat na děti. Dcerka byla v té době nastydlá a v noci se její stav prudce zhoršil. Měla vysokou horečku a zanícený krk natolik, že mne nemohla zavolat. Ležela a tiše plakala. O zvláštních zážitcích s mojí babičkou bych mohla hovořit dost dlouho. Za ta léta je toho opravdu hodně. Jsem ráda, že "ji stále mám". Prožívej to podobně. Pomůže ti to i překonat stesk a smutek nad ztrátou tatínka. Vím jak ti je. Přeji jen všechno dobré.

Ahoj. Buď "ráda", že Tvé noční rozhovory s tátou jsou "pouze" (dle Tvých informací) sen. Mám kamarádku, které se její 5 let mrtvá mamka zjevuje nepravidelně,
ale zato velmi často. Na tom by nebylo nic divného, kdyby se zároveň s ní neobjevoval kněz a nějaké děti.
Telepaticky s nimi "mluvíme" a když nám není něco jasné nebo nechápeme, tak se na nás významně dívají.
Kněz nic "neříká", pouze poslouchá.