Zdravím, potřebovala bych radu, pomoc, cokoli...
Asi před měsícem jsme s kámoši nevěděli coby, a tak jsme lehce připití zkoušeli vyvolávat duchy... Jeden z kámošů si prosadil, že se bude vyvolávat Adolf Hitler, protože je to týpek a on by s ním chtěl mluvit. Tak jsme zkoušeli vyvolávat Hitlera... někoho napadl geniální nápad, že bych ho měla oslovit já, protože nikdy jiný tam neuměl německy, jen já měla tři roky na gymplu němčinu a on by česky možná neslyšel... Tak vzhůru do toho, rožnuli jsme svíce, chytli se za ruce v kruhu a já tou svojí lámanou neumělou němčinou začala: Komm zu uns, Herr Adolf Hitler, komm zu uns, mein Führer, atd.... představu máte. Nic moc se nestalo, tak jsme se shodli na tom, že vyvolávání duchů je kravina a duchové neexistují...
Pak jsem se začala cítit divně... každý den, kdykoliv, kdekoliv, šimravý pocit, jako když vám někdo stojí za zády... zhoršil se můj zdravotní stav, předtím jsem nikdy nebyla věčně zdravá a vitální, ale po tom dni jsem začala být neustále šíleně unavená, často mnou lomcuje zimnice a občas nejsem schopna se zahřát... Mám hodně špatné spaní, budím se ze spánku k smrti vyděšená a srdce mi strašně rychle bije, ale nepamatuju si své sny, ani to, jestli se mi vůbec nějaké sny zdají... Od té doby jsem měla asi dvakrát záchvat návalu hrůzy, který přišel prostě jen tak, zčista jasna, a já chtěla v těch momentech nějak zalézt, schovat se před světem či ječet zplna hrdla a vyřvat to, co mě tíží na hrudi... Jednou jsem uprostřed města zkolabovala, šla jsem k zemi, před očima černo, a podle přítele, který se mnou byl, jsem chvilku ani nedýchala, když jsem konečně naplno přišla k sobě, byla jsem pokrytá ledovým potem... Nevím už, co dělat, jestli si to dělám sama, nebo jestli jsem vážně tehdy šťouchla do něčeho, co mělo zůstat spící... Podle lékaře jsem zdravá (po fyzické stránce), k psychologovi/psychiatrovi jsem si jít netroufla, nechci být označena za blázna... Pomozte, prosím...




















