Rozličné diskuse na psychospirituální, paranormální, ale i veděckofantastická témata

Dobrý den , jistě jste nepochopili můj název , proto ho přeložím do českého jazyka :-) ´pomocí příkladu : když spím , zdá se mi třeba - že jsem ve škole a slyším otevřete si stranu 51 ... (ted se doopravdy probudím) pak se probudím a jdu do školy.Jenže ten samý okamžik jako ve snu se stane ! slyším otevřete si stranu 51... , ale to přece není možné , jak mohu vidět budoucnost , která se ještě nestala ?odpoví mi někdo na otázku , jak vznikají sny ? , jakto , že jsem viděla budoucnost a 1000 mych přátel taky ? jak je to možné ?????stalo se to i vám ?

tak to sem tak nějak nepochopila.... Zdálo se to jenom tobě či víc lidem??trošičku to objasni.....

sarik :

víš já jsem se ptala svých přátel , jestli se jim to také stává a oni mi řekli že ano , ale nevím pročvidíme budoucnost , nechápu to

JO, to se stává, Někdy třeba sedíš na zastávce ( v tvim případě ve škole)a uslišíš se třeba někoho hádat( nebo str .15)....a pak si uvědomíš že už si to někde slišela... Vědecky ti to vysvětlovat nebudu, protože ti se zabívají něčim jinim a na tohle kašlou,protože na to nemaj odpověd.
Ale, nějaký ty věštkině z anglie či USA , tvrdí, že tohle má v klavě každej, akoráz málokdo si to uvěcomí. Je to prí normální věc a někdo jí i zdokonaluje....mě se to taky někdy stávalo........

ale stejně nechápu jak mohu vidět do budoucnosti , když ji neznám , nevím ani co se stane třeba za měsíc , ale nevím jak vznikají takové sny , na to hledám odpovědi................

Môj názor je taký, že to, čo vo sne vidíme ako budúcnosť, je vlastne spomienka na niečo, čo sme už zažili v minulosti.
Určité veci sa v ľudskom živote opakujú, a vždy, keď má tá udalosť nastať, náš vnútorný hlas nás na to upozorní. Náš duch totiž vidí to, čo naše oči nevidia. Sú to tendencie, čiže predpoklady. Niečo podobné robia meteorológovia. Oni tiež nevedia, aké bude počasie, ale vidia predpoklady. A podľa tých predpokladov zostavia predpoveď. Počas spánku je náš duch slobodný a nerušený, a preto sa môže sústrediť na tieto jemné signály z astrálu. Tieto signály v nás potom vyvolajú spomienku na niečo, čo sme už zažili, a tak vznikne sen o budúcnosti. Podobné predtuchy môžeme mať aj pri plnom vedomí. Väčšinou ide o veci, ktoré sa často opakujú, ako napríklad zvuk kľúča v zámku, zvuk zvončeka, zvuk prichádzajúceho auta a podobne.

Pantere, to je moc zajímavý názor. Nikdy mne nenapadlo o tom takto přemýšlet. A možná na tom opravdu něco pravdy bude, díky.

kllara02, myslím, že je to stejné jako třeba s hudebním sluchem. A taky nejde předem říci, proč některé dítě se s ním narodí, jiné si jen tak zpívá pro radost a čistotu tónů neřeší. Předtuchy, deja vu a podobné věci se stávají lidem i v mém okolí poměrně často. Ty drobné, jako že mají pocit, že už něco dřív zažili nebo slyšeli, že už prostě vědí, co bude následovat. Moc se mi líbí názor panter.

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že sny, které se pak udály ve skutečnosti, se mi zdají přibližně od 12 let. Začalo to sny o práci v dílnách, kdy přišel určitý člověk a chtěl tu či onu věc podat (např. motyčku). Musím předeslat, že hodně dlouho jsem na takové sny vždy po probuzení zapomněla. Po čase jsem na pozemcích dostala svou službu (a bylo to myslím poprvé, proto jsem už tehdy vyloučila možnost, že se mi to už mohlo někdy skutečně stát), přišel člověk, řekl, co chce… a mě se v tu chvíli, prásk, vybavila vzpomínka, že se mi přesně tohle zdálo. Tehdy to bylo spíš těsně po udání, co se mi souvislosti spojily. Sny se mi zdály tak jednou za čtvrt roku, nijak často. Jednu dobu třeba celý rok ne. Dodnes si jsem jistá tím, že to byly sny, ne zkreslené myšlenky „jako by se mi to někdy zdálo“, protože zpětně jsem často i schopná vybavit si přibližně dobu, kdy se mi sen zdál. A časem se i změnilo pár věcí. V dnešní době už takové sny nezapomínám, pamatuji si je (ovšem co platno, že jde o sen o budoucnosti, to opět zjistím až „na místě“ :D), a týkají se různých drobných střípků. Zdá se mi např., že sedím v kavárně, někdo něco řekne, já se podívám na stranu a spatřím, jak číšníkovi padá z talíře šálek a rozbíjí se o zem. Za nějaký čas, měsíc, dva… sedím v kavárně a říkám si, že je mi povědomá, i když jsem v ní poprvé. Pak je to jako blesk z čistého nebe, někdo něco řekne, já vím, že když se otočím, uvidím číšníka a padající šálek. Otočím se a s pusou dokořán vidím právě tu věc. Dnes už si nekladu otázku, proč se mi to stává, spíš si říkám, kam to jednou dojde. Budu mít jednou na výběr, abych nechala šálek roztříštit nebo jej stihnu chytit? Sny se zdají samy od sebe, nejde (mluvím za sebe) přivolat. Takže tomu nechávám svobodnou cestu, budoucnost je přece… z velké části nepsaná, ne? :) Jedině musím říci, že občas jsou takové sny ne právě hezké. Protože když se vám zdá, že někdo umřel (rodič kamaráda, kamarádův pes) a vy se na to při hovoru zeptáte, zda je vše v pořádku, kamarád odvětí, že naprosto… a za týden se dozvíte, že jeho pejsek umřel (už jsem o tom psala názor v sekci Magie, tuším, u otázky, zda by se mělo o svých dovednostech mlčet)… někdy se to může docela snadno zvrtnut v to, že kamarád se začne bát, jestli svou jinakostí a tím, že jste se ho ptali týden před událostí, jste tu situaci sami „záměrně“ nepřivolali. Ale to už je zase jiné téma. ;)

Říká se, že čas vlastně neexistuje.
Je to čtvrtá dimenze a jako taková má stejné předpoklady, jako třeba prostor.
V prostoru co je napravo.. i zde.. i co je nalevo existuje zároveň, stejně tak v čase minulost přítomnost i budoucnost existují simultálně.
Jenže naše bdělé vědomí je schopno vnímat pouze přítomnost a částečně minulost.
Ve snu se ale hranice mezi vědomím a podvědomím- které má přístup k jakémukoli bodu v čase (historii i budoucnosti)- výrazně ztenčí
a tím se nám do vědomí dostávají informace třeba i z budoucnosti.

Opytam sa tá len jednu vec a podľa toho ako odpovieš ti bude vedieť alebonevedieť odpovedať. Keď sediš v tej lavicu a zapčuješ to že otvorte si blabla až v tedy si uvedomíš že sa ti to snívalo?

Tyto sny se zdají každému, jenže málo kdo si je pamatuje.