Včera, asi okolo třetí ráno jsem se vzbudila. Probudilo mě neustálé dupání v bytě nad námi, nejdřív jsem si řekla, co tam vyváděj? V pokoji nad mým, by měl spát asi 24 letý kluk. Chvilku jsem klidně ležela a poslouchala. Připadalo mi to, jako běhání tak 4-6letého dítěte, které utíká z rohu do rohu, z místnosti do místnosti, prostě neustálé dupání, které se přibližovalo a zase oddalovalo *dup dup dup dup dup dup*. Přišlo mi to jako děcko, které neví kam jít, jakoby kdyby bylo zmatené. Okamžitě jsem vyloučila nějaké večerní práce našich sousedů pod námi. Pustila jsem si televizi a sedla jsem si na postel a slyšela, jak ty kroky běží směrem ke mě a zastaví se nad místem, kde jsem. Něco tam zarachtalo, a když jsem si lehla zase se to rozeběhlo. Slyšela jsem i duté bouchání do skla. Ani jsem nedutala a poslouchala. V obývacím pokoji máme andulku, která začala trochu „skřehotat“ né nahlas, ale takové mumlaní, jako by jí něco vyrušilo. Do chvíle, než jsem se posadila na postel a nehnutě ležela, tak cupitání bylo bez ustání, ale ve chvilce kdy jsem jakoby vstala kroky byli minimálně o 50% menší, takové klidnější.
Ráno jsem o tom mluvila s mámou a říkala, že od sousedů nad námi to mohlo být těžko, protože je v tom pokoji koberec a né podlahy a kdyby tam něco bylo, tak by to snad ta rodina věděla, ale já si nemůžu pomoct, slyšela jsem, co sem slyšela, koberce nekoberce, dupat se může tak jako tak. Ještě tu byla možnost, že to byl pokoj víš, ale to si nemyslím.
Ještě bych chtěla říct, že chvilku před tím se mi zdál sen, jak koukám na fotku, kde mě dědeček drží pod ramenem a za námi stojí jakási bílá silueta, tak jestli to s tím nemá nějakou spojitost a nebo jsem jenom paranoik.
Obsah Sitemap
RSS Feed
