Rozličné diskuse na psychospirituální, paranormální, ale i veděckofantastická témata

Dobrý den, již jsem zde jednou psal o jedné zvláštní zkušenosti nyní bych měl spíše obecný dotaz sice zakladající-se na reálné události. Odešel mi více než před měsícem děda, kterého jsem moc miloval a který mě vychoval a celý život jsem měl k němu bezvadný vztah a trávil s ním mnoho času. Při odchodu byl u dědy strýc, máma a babička já den předem a pár hodin po. Když přišel strejda domu, rozsvítil u bratránka v pokoji a jediný pokoj který svítil byl bratránka ostaní pojistky hned vylétli. Strejda říkal, že šlo o rozloučení. I přes neskutečně blízský vztah jsem žádné rozloučení nezažil, chtěl bych se zeptat zda to skutečně něco u bratránka symbolizovalo? Děkuji předem.

je to mozne...jestli vypadly pojistky a u nej se stale svitilo tak bych to tak jednoznacne chapal :)

Mohlo to znamenat cokoli ,
ale pokud jsi svého dědu miloval ,jako on tebe.
možná se rozlučky dočkáš =)

Doufejme, že se rozlučky nedočkáš a že děda už odešel do světla. Kdyby měl ještě přijít, znamená to že něco není v pořádku. Když se mrtvý loučí v okamžiku své smrti nebo krátce po, je to OK, a většinou se zjevuje nějak správně naladěným nebo citlivým lidem, ale pokud je to po několika dnes, je to už problém.

Jinak tyto projevy bývají většinou projevy dvou nejnižších složek duše, tzv. guf a nefeš. Guf je přímo spojena s tělem a většinou se zdržuje kolem hrobu. Má napojení i na své vyšší složky, a tak je např. u mudrců možno používat jejich nejnižší složky duše k přenášení přání k Nejvyššímu (běžná židovská praxe na hrobech rabínů).

Díky za rady, jak píšeš k lidem správně naladěným tak to je přesně babička (typická bylinkářka, která spoustu věci dokáže předvídat aniž by ji člověk o tom řekl). Babička říkala, že ji odleděla hůl doprostřed pokoje pár dní po té události a viděla proletět něco jako bílou kouli. Děda ji řekl než odešel, že ji bude hledat a čekat na ni (60 let jsou spolu). Ale nic se doma neděje, babička palí svíčky každý den, já když přijedu tak vozim květiny a když mám čas tak chodim do kostele zapálit svíčky (babičky bydlí 170 km daleko). Musim přiznat že pár dní po jak byl člověk smutnej a zdrcenej tak se ho v duchu snažil volat zpět protože schází ale pak jsem si řikal, že to asi neni dobrý. Tak ještě jednou díky.

Já jsem si prošel něčím podobným s mámou, která umřela hodně mladá. Babička je docela citlivá osoba a držela si ji doma hodně dlouho, stejně jako potom i dědu. Oni lidi rádi krmí své mrtvé myšlenkama, svíčkama, květinama, apod. a pak se diví, že za nima něco chodí. Můžu jen dodat, že to nejsou ti, které znali za života, ale pouhé skořápky udržující tvar a chabé napojení na skutečnou Duši.

To Sarkyr: Právě jsem si říkal, že je v to v podstatě sobeckost jestli něco mezi nebem a zemí je volat to k sobě jen díky vlastnímu smutku, tak se snažim spíš uctívat svíčkou atp. Je jasný, že na tuhle otázku kterou bych rád dal, neexistuje jednoznačná odpověď ale rád bych slyšel tvůj názor. Myslíš, že jednou až přijde čas se potkáme s těma co člověk v životě miloval? Mě by to přišlo jako docela hnus, že tě život naučí mít lidi rád a pak když odejdou je najednou konec, tak jen jak to vidíš ty? Dík.