Božská personifikace přírodních sil a zákonitostí byla v dávných dobách, kdy lidé podstatu a mechanismus většiny přírodních jevů neznali, docela běžná. Teistická představa všemohoucího Boha, který všechno všude a neustále "dělá svýma rukama", byla po staletí jádrem většiny náboženství v euro-americkém teritoriu. Ani nyní ještě zdaleka nevíme všechno. Víme toho však dost na to aby bylo zřejmé, že pokrok v přírodovědě čím dál víc "vytěsňuje" fantastická a nadpřirozená vysvětlení jevů a nahrazuje je skutečnými ověřenými poznatky a přirozeným vysvětlením, odhalujícím i vzájemné souvislosti jevů. Teistická představa je nyní již zcela zbytečná, nevěrohodná ba absurdní. Náboženské "vědění" tohoto druhu je jen zdánlivé, prázdné a často falešné, ve skutečnosti nic nevysvětluje, pouze "záplatuje" naši nevědomost.
Pokud by se shora zmíněné odvážné koncepce synergetiky a kosmologie ukázaly být správné, ponechávaly by opět Bohu jen velmi redukovanou úlohu: Bůh by byl "pouze" projektantem a tvůrcem zákonů chování hmoty (tyto zákony určují i vznik hmoty v nám známých formách). Pro věřící budiž zadostiučiněním, že velkolepost takto pojatého Boha tím není nijak snížena. Naopak :
Vytvoření přírodních zákonů, jejichž působením vznikl a udržuje se v "chodu" celý vesmír a které vedly k rozvinutí úžasného květu života, je dílem nad všechnu představu geniálním !



















