Příjde mi, jako by se převážná většina lidí v téhle době soustředila jenom na to, jak si udržet tzv. " životní komfort ". I lidé okolo mně, ti lidé co právě dodělali základku a jdou na střední, když náhodou přemýšlí o své budoucnosti, tak myslí na to, jak si zajistit dost peněz, aby mohli žít v luxusu. A téměř naprostá většina z nich si vůbec neláme hlavu s nějakými dopady na životní prostředí, nebo něčím podobným.Jso to lidé, kteří jsou schopní pro tento " luxus " udělat skoro cokoliv. Myslí si, že je to naplní, že jim to dá pocit, že je jejich život v pořádku.
A pak si vzpomenu na ty hrdiny, ze všech těch pohádek a příběhů. Na všechny ty postavy o kterých sem ještě před pár lety pořád četla. A tak mně napadá, že je vlastně smutné, že nikdo nevěří v nějaké vyšší, lepší cíle, snad ani ty děti už ne. Nutí mě to přemýšlet, jestli tady ty vyšší cíle vůbec někdy byly. Jestli odpradávna neexistují prostě jen v lidských touhách a příbězích. A pak, když by člověk chtěl třeba něco následovat? Vyberte si, je tisíce možností a to je právě ten problém, protože minimálně pět set z nich je falešných, zcestných, nebo jinak zavádějících.
Přemýšlím, jestli, když jste hrdina, jestli si to vůbec uvědomujete. Ne, asi ne, hrdina můžete být v očích druhých a ani o tom nevědět, protože vám to třeba neřeknou. Hrdinou můžete být klidně jen proto, že vyjdete z domu, když vás tak někdo bude vidět. Ale to pořád neřeší ten problém, co udělat se svým životem? Hnát se za penězi, pár koníčky a pak si prostě umřít? Já nevím, nikdy sem to nepochopila, jak se ti lidé dokážou neptat sami sebe, jak dokážou nemyslet na to co je v životě, co je po smrti, co je? Víte to někdo?



