Bolest u porodu - jde to i jinak?

Jelikož má přítelkyně pracuje v mediich, tak si myslím že tento článek napsala docela pěkně a že dokáže hodně pomoci všem ženám před a po porodu.

Bolest u porodu - jde to i jinak?

Příspěvekod austovab » 25 srp 2012, 13:59

Protoze uz nekolikrat jsem ve svych prispevcich zminovala me pocity z porodu, rozhodla jsem se zde, v sekci pro to urcene, zalozit nove tema. Take by me zajimalo jake zkusenosti mate vy. At z klasicky lekarsky vedenym porodem nebo porodem prirozenym. Mam pocit, ze je to stale "mrtve" tema a vetsina prvorodicek to moc neresi a jdou nevedome na porazku. Osobne si myslim, ze je to skoda, protoze nyni uz vim, ze to jde zvladnou lepe.
Letos v květnu se mi narodila holcicka zuzana. Je to me druhe dite. Nejprve ale k memu prvnimu porodu. Byla to az neuveritelne priserna zkusenost, uz jsem byla rozhodnuta, ze nebudu mit druhe dite. Byl to klasicky lekarsky vedeny porod. Hadicky, epiduraly, oxytocin, vetsina kontrakci v lehu na zadech, finale nejlepsí - 3x mi skocili na bricho a oskara ze mne "vytlacili/vyrvali" - priserna neuveritelna bolest, kterou si nedovede predstavit nikdo, kdo ji nezazil.Pokud se me nejaky smelec opta k cemu bych takovou bolest prirovnala, tak nejlepe k tomu kdyz byste se rozhodli useknout si nohy sekerou. A pozor! Na poprve se to nikdy nepovede, musite sekat alespon 5x......takhle nejak jsem vnimala svou bolest u prvniho porodu. Mohla bych tu o nem napsat nekolik stranek - hruza. Lekari si ale libovali, normalni porod bez komplikaci! Myslela jsem ze spadli z visne - byla jsem tak mimo, ze se mi chtelo brecet a dite mi bylo celkem putna. Podotykam, ze muj stav nemel nic spolecneho s poporodni depresi. Byla jsem zdrcena z toho, ze porod meho ditete - muze byt tak strasna zalezitost. Neco uvnitr mi rikalo, ze to tak neni spravne. Hlavne jsem do porodnice sla s pokorou a duverou v lekare a to byl ten nejvetsi omyl! Vsichni se usmivali, jakoby nic a je na sale zmitala bolesti. Neslysela jsem, nevidela...
Po dvou letech jsem si rekla, ze jdu do toho znovu, ale naprosto jinak. Verila jsem, ze to musi jit. Zacala jsem se zajimat o prirozeny porod a prokousavala se informacemi. Pres gynekolozku Helenu Maslovou jsem se dostala k Lucii Suche Groverove a jeji knize "Aby porod nebolel" kniha neuveritelne pozitivni, popisujici porod jako slavnost ne jako drama. Celou jsem ji probrecela, kdyz jsem si predstavila co jsem prozivala ja. Autorka porodila 5 detí z toho 4 sama bez asistence kohokoliv. Uznavam, je to extrem, ale ta zenska umi rodit deti. Vzala jsem si z te knihy hodne. Pouzivala techniky tam popsane a makala na sobe co to slo. Pevne jsem verila, ze to zvladnu. Nasla jsem si k porodu doprovod - dulu a tentokrat i vybrala porodnici. Napsala jsem si i porodni plan, ktery tam akceptovali. Byla jsem jak v jirikove videni. Vsechno dopadlo tak, jak jsem si prala. Pokud nekoho zajima muj porodni pribeh posilam odkaz.
http://www.dulamonika.cz/dulamonika/Pribehy/Entries/2012/5/24_Zuzana_v_novoluni.html
Mam pocit ze tuto zkusenost musim sirit dal, protoze nikdy nikomu nepreji zazit nic podobneho co se stalo se mnou u prviho miminka. Predpokladam, ze i miminko je na tom dost spatne pokud matka proziva porod tak negativne jako ja. Je myslim na case neco podniknout, aby nastala zmena a porodnicky personal zacal akceptovat prani a prava rodicich zen. Co vy na to?
Celý život čekáte na Někoho, kdo vám porozumí a bude vás přijímat jací jste. Nakonec zjistíte, že ten Někdo jste celou tu dobu byli vy sami...
Uživatelský avatar
austovab

Školák
 
Příspěvky: 12
Registrován: 09 srp 2012, 12:41

Na ruce: 6.54

 Poděkoval za: 0 příspěvky
 Obdržel poděkování za: 0 příspěvky

Karma: 0




Zpět na Předporodní informace

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků



Zásady ochrany osobních údajů