Rozličné diskuse na psychospirituální, paranormální, ale i veděckofantastická témata

Nesouhlas, protože pokud je "bytost" dostatečně silná a hlavně myslící, čím se lidé pořád chválí, tak proč by se měla nechat takhle "lehce" ovlivňovat.
Jen logika.

Mně to logické nepříjde. Lidská síla a rozum nejsou zrovna spolehlivé..a už vůbec ne trvalé. Ti, co nejvíc počítají, vzhlíží k těm, kteří pouze poslouchají.

To je sice hluboké, ale čistě logicky to nedává smysl.Jelikož rozum sám o sobě trvalý je, jak by jsi vysvětlil invence jako matematika, fyzika, chemie atd. A co se týče síly, to je docela abstkraktní pojem.

Sam Tektzby píše:To je sice hluboké, ale čistě logicky to nedává smysl.Jelikož rozum sám o sobě trvalý je, jak by jsi vysvětlil invence jako matematika, fyzika, chemie atd. A co se týče síly, to je docela abstkraktní pojem.

Mno, kdyz ryba sezere rybu, a pak dalsi, tak sezrala dve ryby...je to matematika? Ci snad chemie? Z mojeho pohledu mají lidi rádi kouskování, linearizaci reality - aby mohli déle setrvávat na jednom místě a pozorovat věci, které za pohybu oku uniknou - a pak ten zbytek pro změnu přeskočit jako nudný. Vědy jako matematika a fyzika jsou prostě takové pozastavení se nad mechanickými principy naší skutečnosti a časem nutně musely vzniknout neustálým nabalováním dalších a dalších poznatků. Matematika sama o sobě není rozum, ale jen popis toho, co se tu neustále opakuje od pradávna. Rozumný nám připadá člověk, který dokáže vládnout principem jejích spojitostí.

Tedy, například. Rozum je například to, že odborník mi něco, coby laikovi, vysvětlí. Pokud možno, s dobrým úmyslem, samozřejmě.. :) Já si však ve svém myšlení neuložím kopii jeho informací. Budu si představovat, že nevidím kolem sebe věci, které vidí on. Ovšem do stejného pokušení mě může vlákat manipulátor - a pak můj rozum začne pracovat proti mně..neboť mě donutí hledat jeho výmysl, jeho vlastní symbol - a já, uvězněn v abstrakci, budu věřit, že hledám něco dobrého.

První příspěvek, je to matematika a čistě elementární. Pokud vydám energii, musím jí i nabrat. Jako když ryba žere rybu. To že si myslíš o realitě, že se dá linearizovat. To je vyvrácené už v zálkadech fyziky, jelikož vždy máš na výběr nesčetně možností a tak nemůžeš linearizovat (jak ty říkáš), dál píšeš o subjektivnách názorech (pohyb oka), globál tím neovlivníš a ani nemůžeš subjektivní nahlížení porovnávat s globálním. A podtrženo sečteno, tohle vše je rozum. To rozum tě učí a vede k neopakování stejných chyb, takže proč ta náchylnost k posedlostem, když se lidstvo už tolikrát poučilo.
K druhému příspěvku, to co tu představuješ jako rozum je analytické myšlení. Rozum sám o sobě není nic jiného, než souhrn nabytých informací, (řekněme algorytmů), které nás nutí vzhlížet k nastávajícím situacím a řešit je (spolu s poznatky) subjektivně nejjednoduší a nejschůdnější cestou.
Ale k tomuhle bude mít každý určitě jiný názor, takže bych to tím ukončil.
:)

K prvnímu - to, co jsem možná trochu neobratně nazval linearizací, sám provádíš s mým příkladem. Já o žádné energii nemluvil, mluvil jsem čistě o rybách - v mém příkladu šlo o to, že jedno bez druhého by tu situaci prostě nevytvořilo :) Je to rozdíl mezi lidským vnímáním a skutečností.
Stejně je to jenom o tom, jakým způsobem se z těch chyb učíme. Jistě bude mnoho cest.
A k tomu druhému už asi taky víc nepovím.. ;)

Mluvil jsi o matematice (viz. kdyz ryba sezere rybu, a pak dalsi, tak sezrala dve ryby...je to matematika? Ci snad chemie?) a tam je dáno, energie vydaná se rovná energii nabrané. K linearizaci nedošlo, jen poukázání že je to zálkadní matematika (na což jsi se ptal a narážel). A o nějakém podvojném fungování předtím řeč nebyla. Rozdíl mezi vnímáním není o lidech, ale subjektech. Všechno je jen rovnice a to nevyvrátíš (jak jsi se o to dvakrát pokusil) a rovnice je matematika a ta co? Ta koexistuje kolem nás jako i chemie a fyzika.
Ale chápu, máš jiný názor, takže se na tom neschodneme. :D
Pojďme se vrátit k tématu.
:)

Sam Tektzby píše:Nesouhlas, protože pokud je "bytost" dostatečně silná a hlavně myslící, čím se lidé pořád chválí, tak proč by se měla nechat takhle "lehce" ovlivňovat.
Jen logika.

Stejně tak lehce, jako se zamiluješ. Jakákoliv matematika, chemie, logika pak jde do háje.
A ta tvoje bytost je najednou "těžce" ovlivněna.

Zamilování, krásné a zároveň smutné, jen chemická reakce v mozku, nic víc. Všechno je to posazený na algorytmech, který jsme nabrali. Láska je krásná věc, ale z hlediska vědy, jde jen o chemickou disbalanci, ta může za "neuvažování" a za rozbouření hormonů v těle, které je samo o sobě nečinné. To samozřejmě souhlasí s tvrzením, že "v zamilovanosti jsem zblblej", ale zároveň to nekvituje "lidskou náchylnost k posedlosti".

Píšeš, zamilování z pohledu vědy, připouštíš tedy i jiné pohledy?

Já věřím, na věci které jsou "nemožné", jinak bych sem nepsal. Poslední dobou, ze své vlastní zkušenosti, vím že všechno nemusí být jak se zdá.

Samozřejmě, ale můj subjektivní názor je, že mystifikovat je někdy zbytečné. Tím nechci atakovat, nebo znevažovat jinné příspěvky, proto říkám že je to můj subjektivní názor. Samozřejmě, že nemůžu potlačovat jistou obskurtnost silných citů, ale pořád jsou to jen a jen city. Nechci tím znevažovat lásku, ale podívejme se na ten pojem z globálu. Je to soubor pocitů a disbalancí. Já se nebojím říct, že věřím ve věci jakou jsou osudovost a jiné, ale pořád musím zohlednit i vědeckou stranu věci. Nic víc. Kdybych přeci nevěřil na "NĚCO", tak tu nebudu psát. Jen poukazuji a rozšiřuji téma, nic víc. Ale o tom tohle téma není a proto bych se navrátil k původní "Modlitbě za posedlé".
:)

Napsal jsi to hezky, bála jsem se, že se budeš bít je za " vědu ". Hezký večer a
mimichodem, hezká fotka.

To je vše. Vraťme se k tématu.

Díky :)