Dobrý den, zdravím všechny členy,
nevím kde začít, jelikož jsem se teprve teď zaregistrovala. Jmenuji se Klára a je mi 20let. Momentálně pracuji v Anglii v Londýně jako au-pair. Jako dítě jsem nechtěla chodit do školky, a proto mě vychovávala má prababička. Když už jsem byla starší kolem 12 let, chodila jsem jí pomáhat uklízet nebo pro nákup, občas jsem tam i přespala. Stalo se to jedné noci. Spala jsem s prababičkou v posteli a vzbudila jsem se(netuším kolik bylo hodin). Vzbudilo mě vrzání dveří od ložnice a chtělo se mi hrozně na záchod( je to starý dům,a tak vrzání dveří mi přijde samozřejmost). Vstala jsem a šla, přes kuchyni na záchod, který byl na chodbě. Chodba je celá prosklená a jde z ní vidět do zahrady, nevím proč jsem se tam podívala. Na chodníku jsem uviděla slečnu ve starých šatech a s černým psem(ano měl zářivé oči). Zarazila jsem se a lapala po dechu. V tom okamžiku jsem zapomněla na záchod a běžela zpět k prababičce. Jediné na co si vzpomínám bylo, že sousedův pes Dykošek hrozně štěkal. Strachy jsem usnula a o téhle příhodě nikomu neřekla. Ráno jsem si myslela, byl to sen. Jenže jsem slyšela prababičku jak mluví se sousedem. Vykládal jí jak Dyk měl otevřenou ohradu, i když ji na noc zamknul, a že ho našel vzadu na zahradě jak se třepe. Později jsem tu slečnu našla na hodně staré rodinné fotografii, které prababičce předala její maminka, jenže ani prababička nevěděla kdo to je. V mých 16letech prababička zemřela. Ten den se mi zdál sen. Stojím na zastávce a čekám na autobus. Vidím prababičku jak sedí v autobuse a já na ni křičím, ať vystoupí. Ona nevnímá. Druhý den na to, mi volala maminka, že umřela. Dodnes mi chybí. V mých 18letech jsem bývala často unavená, měla jsem strach spát ve svém pokoji. Jednou v noci jsem se probudila a zima, nemohla jsem se pohnout. A ucítila, jak někdo ke mě zezadu přiléhá, myslela jsem, že je to prababička. Ale neměla jsem z toho dobrý pocit až děsivý. Vím, že se občas na mne přijde podívat a cítím se dobře plná energie. Další noc jsem se to opakovalo. Vzala jsem věci a na chvíli přespávala u babičky. Má rodina to chápe, mamka vykládá karty a taťka má ten dar a energii najít vodu. Opravdu, našel studny na hodně stavbách, ale nechce se tomu věnovat. Nevím kdo to tenkrát byl a co chtěl, jen vím, že jsem měla opravdu strach. Jakmile jsem se vrátila nic, občas vidím nějaké stíny, a pokud jdu sama v noci, tak si říkám v duchu je tu se mnou má prababička a pocit strachu zmizí. No a teď k problému, omlouvám se, že jsem se tak rozepsala. Kde teď bydlím je židovská oblast Londýna, po mém příjezdu se mi zdávaly sny o mrtvých. Později jsem zjistila, že je tu kousek velký židovský hřbitov. Dokonce ho vidím z okna, ale zdálky to vypadalo jako palety( hrob na hrobě).Sny ustaly. Jenže teď, jsem pořád bez energie, trvá to tak měsíc, jsem nemocná, kašel, rýma, zvracím. Mám doma doktora a ten to nechápe, tvrdí, že jsem zdravá. Ale zvláštní je, že to dostanu o víkendu vždycky a přes týden to ustane. Malá Lyla(4roky) se teď budí, že ji straší nějací lidé ve snech, propadá pláči a běží mi do pokoje kolem 4hodiny ranní. Jenže já nic nevidím ani necítím, proč? Dokonce tu spím i odkopaná a zatažené závěsy a celou noc. Jen ty víkendy, jsou pro mě hrozné. Děkuji za odpovědi.



