Dobrý den,
chtěl bych požádat o výklad mého snu, pokud bude mít někdo chuť a čas. Sny se mi v podstatě nezdají(vlastně ano), ale už je to nějaký rok co bych si nějaký pamatoval. Sny jsem měl často jako menší(kdo ne), ale kolem 14. se to utlo a od té doby jich bylo jen pár(teď je mi 18). Trochu se i o tohle téma zajímám, ale dřív jsem svým snům nevěnoval velkou pozornost, většinou se mi zdály sny chaotické a většinou jen útržky. Proč píšu? Asi před týdnem se mi zdál sen, který si pamatuju velmi dobře. A zdál se mi dvakrát po sobě. Pak asi týden nic a včera opět, jen s menší odchylkou. K mému snu.
Bylo hezky, podle světla odhadem kolem 8. hodiny večerní, ale těžko říct, ve snu je čas přeci jen zvláštní. Byl jsem doma, v bytě, v paneláku v pátém patře, sám, ve svém pokoji a díval se z okna. Uviděl jsem svojí mladší sestru(14) jak běží do vchodu. Šel jsem ke dveřím, že jí zazvoním a otevřu. Když jsem ale ke dveřím došel, všimnul jsem si, že se lehce setmělo. Venku byla tma a v bytě bylo zvláštní šero. V tu chvíli jsem si asi částečně uvědomil, že to musí být sen a tak jsem zkusil svůj test, který jsem zkoušel když jsem byl menší a měl jsem podezření, že jde o můru. Rozsvítil jsem světlo. Rozsvítilo se. Ale ne tak intenzivně a jasně jak správně mělo, popravdě působilo zneklid'nujícím dojmem. Proběhla mi hlavou myšlenka(nebo si to aspoň myslím), že to je můra. Před tím jsem chtěl sestře zazvonit, ale pak jsem uslyšel kroky na schodech. Podíval jsem se kukátkem a viděl jsem svojí sestru. Otevřel jsem jí, ona vběhla dovnitř, zhasla světlo a křičela na mě uplakaná ať zavřu ty dveře. Udělal jsem tak. Podíval jsem se na ní, stála asi 2 metry ode mě, dívala se na mě a zoufale plakala. Pak jsem si všiml v obýváku matky(která tam logicky neměla být) a ta plakala taky a dívala se na mě. Nechápal jsem co se děje, ale měl jsem nutkání se podívat na pravo od sebe, kde byly prosklené dveře do..skladovací místnosti?(my jí tak používáme, doma tomu říkáme špajz, ale není to spíž jako taková). V té místnosti je okno a viděl jsem tam obrys postavy. Jenom obrys. A pak ta nejhorší část :( . Dostal jsem děsivý strach a cítil jsem jak du k zemi. Ne že by mi někdo něco udělal, necítil jsem zranění. Ale tak děsivý strach. Byl jsem "při vědomí", věděl jsem že padám k zemi a mohl jsem s tím bojovat, zastavit pád, vstát. Ale nedokázal jsem to. Strašně jsem se bál se na tu postavu jenom podívat. Tak jsem spadnul a zůstal ležet, neodvážil jsem se pohnout, nebo otevřít oči. Tak šíleně jsem se už dlouho nebál. Ani nevím jestli o svůk život, nebo aby mi ta postava neublížila, děsila me jen její přitomnost.
Když jsem se probudil, cítil jsem úzkost, sen se mi dlouho nezdál, natož aby dával takový smysl a pamatoval jsem si detaily. Pak mě překvapilo, že se mi zdál úplně stejný, následující noc. Ale jednal jsem jako by se mi zase zdál poprvé. Pak se mi pár dní už nic nezdálo, tak jsem si z toho nic nedělal. Ale včera se mi zdál znovu, úplně stejný až na malou odchylku. To světlo už nešlo rozsvítit a v obýváku byl už i táta, kterého jsem nikdy neviděl uronit slzu...a on plakal.
Budu rád za každý názor a podnět, asi bych to neřešil nebýt toho, že se mi to včera zdálo znovu. Trochu mě to děsí a doufám, že už ho nezažiju.










