Rozličné diskuse na psychospirituální, paranormální, ale i veděckofantastická témata

Ahoj všem,
už dlouho se odhodlávám někomu napsat a poradit se s někym. Na duchy věřim. Jednou jsem s kamarádkama vyvolávala pana Šimka. Bylo to pár měsíců po jeho smrti. Nevěřili jsem tomu ale hráli jsme na ťukanou. Když jsem se zeptala, jestli tu je, ozvalo se ťukání nad mojí palandou, těsně u stropu. Nemohl to nikdo udělat. Prostě nemohl. Zeptala jsem se, jestli zná mého dědu, který byl v tu dobu asi rok po smrti. Odpověděl že ano. Pak ale jsme se ptali dál a už se ťukání neozývalo. Ani jsme ho neodvovali nic. Ale tahle historka je asi 5 let zpět.
Před několika dny jsem byla sama doma. Nebývá to často a proto jsem si chtěla udělat hezký večer sama pro sebe. Šla jsem si uvařit čaj. Najednou jak kdyby v prvním patře někdo chodil (když tam chodí babička, vrže a křupe podlaha - máme starý dům)-přesně tohle se ozývalo. Šla jsem se podívat nahoru jeslti tam nejsou zloději. Nikdo. Pozavírala jsem okna, protože se zvedal vítr a šla dál vařit čaj. Na desátou večer jsem se chtěla jít podívat na ohňostroj. Vyšla jsem na chodbu a najednou jsem stuhla zimou. Našla jsem otevřené zadní dveře do kořán. Zavřela jsem je, (špatně se dovírají) a šla ještě na záchod. Když jsem vyšla na chodbu, opět byly otevřené. To už jsem dostala vážně strach. Tak jsem zavřela, zamkla a ještě pár minut jsem obcházela dům, jestli třeba neuvidim baterky zlodějů. Prostě komedie. Venku byla hrozná zima, svítil úplněk a zvedal se vítr, tak jsem šla hned domů. Když jsem přišla domů, všechno to začalo. Seděla jsem u počítače a najednou jakoby na chodbě někdo chodil (slyšim to, poznám kroky, navíc tohle jsem už zažila víckrát, že jsem někoho slyšela chodit po chodbě a nikdo tam nebyl). Přešla jsem to. Otevřela jsem si na chvilku okno. Jakoby se začal posouvat plastový stůl, co máme na betonu před mím oknem. Řvala jsem z okna, jeslti to není můj brácha. Nebyl a stůl skřípal dál. Zavřela jsem okno a šla k televizi. U stropu na venkovní stěně začalo bouchat. To už jsem měla v kalhotech. Pustila jsem si v kuchyni rádio na plný kule a šla se vykoupat. Byla jsem v koupelně a najednou rádio vyplo. tak jsem do něj bouchla a hrálo dál. Po pár minutách znovu. Ale to už se vyplo úplně-nikdy se to nestalo. To už jsem začala brečet a řvát do prostoru, at mě nechá na pokoji. Nevím jeslti jsem to už měla v hlavě ale zase mi přišlo, že někdo chodí v patře. Volala jsem mámě, kde je. Přijela v půl 12. Nemohla jsem jí ani pořádně vysvětlit, co se děje, brečela jsem jak malá holka. (je mi 17).Pak se to už uklidnilo.
Asi za další týden jsem byla doma s mamkou a s babičkou a vzbudila jsem se okolo 9. Slyšela jsem přijet auto..Někdo zvonil. áá pošťačky-řikám si a slyšim máminy kroky na chodbě. najednou ty kroky běželi zpátky... řikám si co máma blázní. zvonek podruhý. kroky znovu běželi. nechápala jsem co máma vyvádí. nakonec auto odjelo. šla jsem se podívat do kuchyně. mamka nikde. babička ani nevěděla, že někdo přijel. když přijela mamka, ptala jsem se jí, proč běhala po chodbě.(její kroky poznám na 100%). prý nikde neběhala. prý byla od 8 pryč a doma byla akorát babička, která opravdu tak rychle nechodí. i ta mi řekla že byla vv patře. kdo to teda byl? vim na 100% že tam někdo chodil, běhal, prostě že tam někdo byl.
Mamka mi řiká, at si toho nevšímám, dám do učí sluchátka a snažim se to přejít. Smířila jsem se s tím, že už jsem prostě zmagořená. Včera večer jsem seděla opět v mém pokoji a dělala úkoly. Dveře do obýváku byly otevřené. (mezi pokojema - mím a bráchy pokojem a obývákem- máme takovou chodbičku na počítač. Slyšim tichý kroky. Jak kdyby brácha šel do pokoje potichu, aby ho táta neviděl. Chtěla jsem na něho vybafnout ale zase tam nikdo nebyl.

Ptám se.... jsem *CENSORED*??? Potřebuju psychologa? Nebo jsem prostě nějak ovlivněná tím, že na duchy věřim, proto slyšim kroky...

nevěřím na duchy přesto nechtěj raděj ani vědět co bych ti provedl bejt duchem a aby mne co chvíli otravoval a vyvolával člověk co ho vubec neznám

Když už někoho vyvoláváš, což je velká chyba, musíš ho odvolat.
A když ho neodvoláš, je to ještě větší chyba.
No nevím nevím, ale myslím si, že to má spojitost s tím, že jste toho ducha neodvolali.

Zkus kontaktovat kamarádku/y, jestli na tom není stejně.

Potrebujes se uklidnit.

Dobre. slysis kroky.
Vim, ze je to strasidelne, ale nikdo Ti nic nedela..nebo ano?

Zkus se naucit relaxovat.
A byt Tebou, tak se poradim s nejakym psvchologem, ktery je otevreny podobnym jevum.
Nemyslim si. ze jsi CENZORED, to vubec ne, ale mysl je krehka a Tvoje tim spis.

Mohlo by Te to zlomit a to nikdo nechce.

Taky jsme vyvolávaly na střední duchy ( specielně Karla Hynka Máchu, je prý pro začátečníky ideální ) a jednou se nám to povedlo, odvolat však už ne, tak nám ten kluk co to organizoval řekl, že se musí spálit všechny věci s kterými se to vyvolávalo a tím ho prý zase odvoláme a nic se nám nestane. Udělali jsme to a Je Pravda, že nikdy žádné problémy nenastaly. Vyvolávat duchy však nedoporučuju jen ze zábavy a pokud není vyhnutí nebo jooo důvod taky bych se do toho nepouštěl. Existuje lepší zábava.

je ale zajímávý ,že ty duchové se poslední dobou objevují mladším lidem.kroky jsou vážně nepříjemné ,a navíc když se podíváš a kde nic tu nic.podvědomě se bojíš a pak je to ještě horší.vysvět si pokoj a zapal santalovou tyčinku,to je pro začátek nejjednoduší způsob a neměla by jsi už cokoliv slyšet.budeš mít klid.