od Razorka Tektzby » 17 lis 2011, 13:54
Tím, že je království nebeské v nás jsi mi připomněl příběh, co jsem četla v občanské nauce na základce :D Jmenuje se O nejvyšším božském tajemství a asi ho znáte.
Kdysi dávno a dávno, na šerém úpatí všech věků, se sešel sněm bohů, aby zjistil, kam ukrýt před člověkem to nejvyšší božské tajemství. První promluvil Brahma Stvořitel: „Myslím, že nejlépe učiníme, ukryjeme-li je na vrch Himálaje. Její mrazivou strmost člověk nezdolá."
Ale bohyně Kálí - která stejně vždycky byla nejchytřejší ze všech - nahlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, usmála se a řekla: „Varuji tě, můj božský druhu. Posvátná Himálaj, pravda, je dosti strmá, ale člověk je tuze, tuze zvídavý. A já ti pravím, že již velmi brzy, za několik znepokojivě kratičkých miliard roků, stane lidská noha i na nejvyšší hoře. A co pak bude s naším tajemstvím?"
Druhý se ujal slova Višnu Zachovatel a poněkud podrážděně promluvil: „Doufám, že víš, co mluvíš, Kálí. Pak mám jiný návrh: spusťme své tajemství na dno oceánu. Jeho děsivou hloubku člověk nezdolá."
Ale bohyně Kálí opět nahlédla do své kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, a řekla: „I tebe varuji, můj božský příteli. Oceán, pravda, je hluboký a temný, ale člověk je vskutku velmi zvídavý. Uběhne pár prchavých miliard roků a on dobude dna moří. A co pak bude s naším tajemstvím?"
Třetí, už značně rozzloben, promluvil Šiva Ničitel: „Kálí vždycky dělá jenom zmatky! Ale budiž, třeba na tom něco je. Potom nám nezbude, než skrýt tajemství na Měsíci. A ať se Kálí neodváží tvrdit, že se člověk dostane až na Měsíc!"
„Velmi se omlouvám, že zdržuji tak moudré bohy, ale i tebe, můj milý, musím varovat. Chladná Luna je vzdálená a pustá, ale vy pořád odmítáte chápat, jak moc a moc je člověk zvídavý. Už za křehký okamžik miliard lidských roků stane na Měsíci - a co pak bude s naším tajemstvím?"
To už bylo na tři bohy příliš! Rozlíceni božským hněvem vrhli se na nebohou Kálí a jeden přes druhého křičeli: „Už máme dost tvých zpupných řečí, Kálí! Jsi-li tak chytrá, jak se tváříš, nuže, sama nám řekni, kam ukrýt naše božské tajemství!"
Ale Kálí už dávno předtím pohlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, na dotaz byla připravena, sladce se usmála a odpověděla: „Mí drazí druhové! Mám návrh: ukryjme je přímo do člověka! A já vám ručím za to, že člověk je bude hledat na vrcholcích hor, potopí se pro ně na dno oceánu, prohledá jednou celý širý vesmír...ale aby je hledal sám v sobě? Ne, na to hned tak nepřijde!"
Bohové zvážili její řeč a uposlechli. Jak Kálí řekla, tak se stalo - a božské tajemství je dosud v bezpečí.
Na začátku bylo slovo, pak těch slov už bylo mnoho, ruka byla v rukávu a Sam s Razorkou pomálu, čekajíc co řekl jejich text by, stali se Razorkou a Samem Tektzby :D|\/|1£µ_|µ $4|\/|3č|{4 73|{72ߥ |\|4\/žÐ¥




