Rozličné diskuse na psychospirituální, paranormální, ale i veděckofantastická témata

Pěkné ale i poučné čtení.
Zdroj:http://tajemno.najdise.cz/tajemne-pribehy-vypravy

Nádhera takové stránky prostě miluji.

Dobrý odkaz,zajímavý pro nás tady.

To mě jen těší.Děkuji Vám Míra

Také jsem se začetla,to je něco pro mě.

A zde je další.Nevysvětlené udalosti kolem hory ortel v čechách
http://agartha.cz/html/pruzkumy/cechy/ortel2/index.php

no coment.
http://zahadnamista.cz/category/lokalita/cr/

Špetka záhadna a mystičnosti
Už od nepaměti je místo, kde dnes stojí zřícenina hradu trosky, spojováno se** záhadami a tajemnem**. Původní přírodní
útvar vždy přitahoval pozornost.

Dle různých pramenů by se měl v místě
zříceniny či jejího okolí ukrývat poklad. Také se hovoří o nalezení záhadných pokladů kdysi v historii
. Dle dalších pramenů byla vyvýšenina považována za vstup do podzemí, do samotných pekel. K dispozici jsou záznamy hovořící o rozsáhlých podzemních prostorech a chodbách. Právě o věžích se tvrdí, že skrývají tajemství dalšího světa. Aby tajemna nebylo málo, povídá se, že již staří Keltové si vybrali
právě toto místo jako svoji svatyni.
co si o tom myslíte Vy?

Díky za pěkné odkazy o záhadách a strašení,dobré čtení.
Určitě to místo o kterém se zminuješ,má co do sebe,ale
Poklady streží většinou zlý duchové nebo skřítkové,kde se
málo kdy vrací člověk zpět bez ujmy.Některé záhady mají
radši zůstat neodhalené.

To máš pravdu že některé by měly zůstat neoběvené.Ale jak poznáme které z nich chtějí být oběveny?A které z nich jsou ty co přinášejí lidem zkázu.Je na to nejak ý systém nebo se jedná jen o náhody.Tot otázka.?

Tak já jsem byla hradě Houska http://www.hradhouska.cz/index.php?menu=tajemne-sily, a s kamarádama jsme si původně silácky říkali, že přespíme ve stanu někde poblíž. Ale nakonec jsme byli rádi, že jsme si na http://www.casamundo.cz/ našli ubytování trochu dál. Už jen k večeru jsme se dost báli. Celá ta atmosféra tam a tak... Strašně to tam na šlověka působí. A jako potkat tam po tmě něco takovýdleho http://nazgl.navajo.cz/ (lepší obrázek pripomínající mnicha bez tvéře jsem nenašla), tak to bych asi nepřežila. Zkoušel jste to někdo jít tam v noci?

Ještě něco o zřícenině hradu Trosky


Zříceniny hradu Trosky patří k dominantám Českého ráje. Dvě čedičové věže a zbytky zdí se tyčí jako strážci nad lesy i rybníky kraje. Vyšší věž se jmenuje Panna a nižší Baba. Podle pověsti byly pojmenované podle dvou znesvářených žen - matky a dcery pána z Bergova, který z Trosek chtěl mít honosné sídlo. Musel však na čas do cizích krajů a matku Marii i dceru Karolínu požádal, aby Trosky v době jeho nepřítomnosti spravovaly.

Zprvu vše šlo dobře, ale časem se ženy začaly přít o to, která má větší pravomoci. Obě chtěly vládnout a tak se jen hádaly, o poddané i správu hradu se přestaly starat. Kraj chudl, sloužící utíkali…A potom jednou křik, který se všude rozléhal, utichl. Jeden chasník se údajně vydal zjistit, co se stalo, ale nikoho nenašel. Jen komnaty věží, které ženy obývaly, měly okna dokořán. Kam rozhádané panovnice zmizely, nikdo netušil. Ale jejich hlasy se údajně krajem nesou i dnes - za deštivých a větrných nocí, připomínají kvílení meluzíny. Ale vraťme se ještě o něco dál do historie. Nalezené artefakty dokazují, že v mladší době bronzové bylo místo, kde se nyní nacházejí dochované zbytky hradu Trosky, strategickým centrem rozsáhlé opevněné plošiny. V dobách keltského rozkvětu byl prostor dokonce snad posvátný - podle tvrzení některých záhadologů sloužil k magicko-náboženským obřadům. Na místo vstupovali pouze vyvolení - druidové a zasvěcenci, kteří zde možná nalezli vstupní brány do jiných dimenzí, navazovali kontakt s jinými světy.

Výstavba hradu Trosky se váže k roku 1380, tehdy s ní začal statkář Čeněk z Vartemberka. Stavbu však provázely od samého prvopočátku nešťastné události. Nově vybudované zdi se z neznámých důvodů bortily, koně, kteří na povozech naváželi stavební materiál, si často zlámali nohy, několika dělníkům hašené vápno vypálilo oči, několik dalších se zabilo pádem ze skály…Místní lidé si to vykládali jako varování a spojovali neblahé okolnosti s rozsedlinou (hlubokou asi 600 metrů) na jižním svahu mezi hradními věžemi, které říkali „díra do pekla“. Krajem kolovaly pověsti, že průrvou noc co noc vylézají pekelné bytosti, které hluk stavby ruší. Proto strhávají lešení kolem hradeb a ničí práci řemeslníků, maří jejich životy. Stavitel hradu se ale nenechal odradit. Aby nalezl vodu, přizval si proutkaře a ten kromě zdroje pitné vody nalezl také rozsáhlé podzemní prostory.

Pan Čeněk je nechal upravit a pospojovat, vznikla tak jakási chodba, jež měla sloužit k úniku z hradu v případě obležení. Přístup případným zvědavcům uzavřely těžké železem pobité dveře. Tajemství tak zůstalo zachováno, neboť ty, kteří se snad přesto do temných chodeb vypravili, jistě odradily divné zvuky, které se tam prý rozléhaly. Pan Čeněk z Vartemberka si hradu Trosky ovšem dlouho neužil. Stavba jej fianančně i fyzicky a psychicky vyčerpala, brzy zemřel. Před smrtí hrad prodal svému největšímu věřiteli králi Václavu IV. Od něj získal Trosky Ota z Bergova. Po něm hrad zdědil syn - Ota mladší, přívrženec Zikmunda. V roce 1438 hrad ale ukořistili obávaní loupeživí rytíři - Kryštof Šof z Helfenburka a Švějkar. Až v roce 1444 se na hrad vrátil Ota mladší a přivezl s sebou údajně i poklad uloupený v klášteře v Opatovicích nad Labem. Traduje se, že tento poklad stejně jako část lupu loupeživých rytířů zůstal ukryt v podzemí. Také proto zřejmě zbytky hradu přitahovaly od 18. století badatele - amatéry.

To již ale byla sláva hradu minulostí (v roce 1455 byl hrad prodán Janu Zajíci z Hazmburka, roku 1469 byl dobyt královským vojskem a začal se měnit ve zříceninu). Některé podzemní chodby byly v té době již zavaleny pískem, přesto nalézáme v záznamech hledačů pokladů zmínky o nápisech psaných švabachem, které varovaly před vstupem do hlubin země. Jistý mladý mlynář v roce 1841 tvrdil, že se mu u Trosek v předvečer svátku Jana Křtitele stala podivná věc. Údajně se propadl do díry a spatřil hrad v plné slávě, slyšel hlahol i štěkot loveckých psů, viděl v záři pochodní rytíře na koních. Jako důkaz si přinesl malý zlatý plíšek.
Také v 19. a 20. století byly zříceniny i podzemní chodby prolézány psychotroniky a badateli, kteří se snažili odhalit, co je pravdy na tom, že je magické místo časoprostorovou branou. V současné době je už ovšem vchod do podzemí opatřený bezpečnostní mříží.

Kopec Ortel (554 metrů nad mořem) najdeme mezi obcemi Cvikov a Sloup v Čechách na Českolipsku, je zalesněný a na jeho vrcholku leží obří balvany. Ve starých záznamech v německy psané kronice ze 17. století jsou zmínky o tom, že je lépe se kopci vyhnout. Patří mocnostem pekelným, řádí tu draci, létají ohnivá pometla, z děr mezi balvany vylézají „feuermeni“ - plamenní mužíčci.

V 18. století na kopci mělo dojít k několika záhadným zjevením a zmizením osob, proto se objevují spekulace, že zde může být časoprostorová brána (asi nikoli náhodou nechala kdysi církev zastavět nejbližší okolí kopce řadou kapliček a božích muk, jistě měly ochrannou funkci, ovšem nyní je tato ochranná síť z větší části zničena). Někdy v roce 1950 údajně spatřili lidé z obce Kunratice u Cvikova kroužit nad vrcholkem kopce záhadné světelné formace. Existují i další záznamy o světelných koulích či černých trojúhelnících na úpatí a vrcholku kopce. Kopec je obecně považován za negativní zónu.

Podle některých hypotéz byl uměle dosypán v dávných časech, lidé tu snad zakryli propast nebo obětní šachtu v nitru hory. Někteří psychotronici tvrdí, že i dnes hora do okolí vysílá negativní vibrace. Jisté pověsti naznačují, že na kopci mohlo být popraviště, jiné legendy zase vyprávějí o jakémsi artefaktu ukrytém v podzemí, cestu k němu prý ukazují runové nápisy na balvanech. Skupina turistů chtěla před několika desítkami let na kopci přenocovat a prý prožila děsivé chvíle. V noci výpravu budily světelné úkazy a ráno se turisté probudili v neznámé krajině, cesta zmizela, a tak bloudili. Nebe nad hlavami vystrašených nešťastníků měnilo barvy a slunce bylo růžové.

Když se dostali k úpatí kopce, nalezli kamenný kříž s kruhem (keltský). Kousek od něj stál muž ve starodávném oděvu s mečem v ruce. Chtěli se ho zeptat na cestu, ale rozplynul se a krajina dostala původní podobu. Vyděšení turisté utíkali pryč, co jim nohy stačily. A kopec Ortel je obestřen i dalšími podobnými zkazkami. Co je na nich pravdy? To se v květnu před čtyřmi lety snažili ověřit badatelé ze sdružení Agartha. Měli s sebou kameru, měřící přístroje (např. indikátor rezonance), fotoaparáty s citlivými filmy, buzolu atd. Už po příjezdu je přivítala podivná vichřice s přeháňkou, ačkoli bylo jinak slunečné a teplé počasí. Při své cestě k vrcholu zaznamenali střídání teplot - paní Alena, která se akce zúčastnila, potvrzuje, že procházeli pásy studeného a teplého vzduchu.

Na vrcholku našli kamenné bloky a štěrbiny a průrvy, na vstup do nějaké jeskyně nebo podzemních prostor však nenarazili. Vrcholek je zarostlý pokroucenými a rozeklanými dřevinami, kapradím a mechem, vládne tam zvláštní klid, který však působí hrozivě. Přístroje detekovaly silnou a z hloubi země vyvěrající energii hned na několika místech. Prýštila v několikaminutových intervalech. Balvany s runovými znaky objeveny nebyly, magnetické anomálie badatelé rovněž nezaznamenali. Nespatřili žádné světelné úkazy, nicméně měli jisté sluchové vjemy.

Badatelé z Agarthy po návratu procházeli a analyzovali pořízený fotografický materiál. Na fotografiích se objevily mlhovinové koule a kruhy, některé byly zbarvené do zelenomodra. Na jednom ze snímků je možné rozeznat obličej, na jiném tajemnou postavu. Materializovaly se snad zbloudilé duše nebo negativní energie Ortelu, pouhým okem neviditelné? Badatelé si odnesli i záhadu navíc. Nad lesem zachytil na několika snímcích jejich digitální fotoaparát kovový objekt nebo předmět podobný létacímu stroji! Jisté je tedy jen jedno - na Ortelu je nejlépe být ostražitý

dobré odkazy díky