Ahoj lidi,
zajímalo by mě jaký podle vás má duch vztah k tělu které opustil nebo k čemukoli co se ho ´týká´ (nenacházim správné slovo) jako například náhrobku, hrobu atd.
Ptám se protože se občas člověk někde dočte nebo vidí, byť se jedná o laciný horor amerického typu, že někdo povalí náhrobek a duch zemřelého toho dotičného pronásleduje atd.
Pracuju jako opravář chlazení a jako jeden ze tří lidí na firmě (jeden je starej alkáč, druhej je flegnouš a třetí sem já) sem schopný opravovat chlaďáky/mrazáky na zemřelé (nejde o vzručnost ale žaludek a asi trochu psychiku). Když vidim jak s těmi těli zachází, jak o nich tamní zaměstnanci mluví a jak k celé věci přistupují (chlapík se tam v klidu prochází mezi mrtvými s tlačenkou v ruce a ukazuje jak se píchnul o žebro), pomálu si říkam že na každého z nich musí mít zálusk pár tuctů duší. K mrtvím se snažim přistupovat s úctou protože sem zjednodušeně řečeno podělanej z toho že by je byť jen špatná myšlenka mohla rozlobit, i když se to samozřejmě moc dobře nedaří, aspoň to myšlení. Jaký je podle Vás názor na ´citlivost´ duchů?
A když už zakládám téma, je zbytečné to tady zasírat každou otázkou zvlášť......má přítelkyně bydlí ve starém baráku, občas mi říkala že něco zaslechla nebo tak, což se ve starém baráku stává, ale posledních pár ´let´ je unavená, špatně spí, probouzí se unavenější než když šla spát....je možné že se na ní živí duch a utahává jí? upřímě je často nervózní, možná agresivní....děkuju za názory a případné rady, protože takový život zníčí každého......
Jsem tu opět po nějakém tom roce, a musim říct že až ted sem si všimnul že mi v pokoji bliká světlo....po přečtění pár příběhů....upřímě sme chodívali na hřbitovy v nočních hodinách a vždy sem cítil strašný tlak, nejspíš strach a přitom hluboký respekt před zemřelými....ještě hezčí mi přišlo že u hrobu mého šváry sem najednou strach necítil.......
A na konec, vím že píšu nějak divně a i trochu nesrozumitelně, ještě jedna věc. Jako malí smě vyvolávali duchy nebo bohy (pokud je to opravdu reálně možné pouze s kruhem a skleničkou). Asi jako každému se mi občas stane že mě probudí velká, ale hodně velká ráda v pokoji, ne že by něco spadlo, spíš něco prasklo, což bylo přisouzeno topení. Nebo slyšim různá lupnutí, zvuky, hlasy a podobné drobnosti. Těžko říct jestli je to produktem spánku, mé fantazie, strachu nebo se to prostě stalo. Když mam strach a něco cítím špatně (opět možná za vše může strach-sugesce) začnu hulákat a nadávat, jako malý sem na náš velký nový barák řval třeba v jednu ráno ´tak ku.va pojď, vem si mě jestli chceš´ nebo před chvíli sem tu s flaškou piva křičel ať se vrátí tam odkud přišel že si chci v klidu dopít pivo a ještě musim skládat oblečení (trochu mě vyděsilo to problikávající světlo). Je možné že se člověka třeba drží něco kvůli tomu vyvolávání? Jinak sem posera a jestli mam něco takového tak třeba jednou za pul roku, tak do týdne to radši zapomenu. Upřímě mam tolik starostí koníčku a práce že poltrgaist asi zatim nemá nárok, a vůbec pozorování nějakých detailů že se mi něco někam přesune nebo tak je prostě nemožný, protože když se tak stane, je to jasný, říkam si ´ty *CENSORED*, obal už šediví tak co chceš po obsahu´





